18°C
Na pubertu své dcery vzpomíná Finková velice nerada. Když totiž milovanou dcerušku po odchodu manžela nejvíce potřebovala, ta si sbalila kufry a odstěhovala se k otci. „Nesla jsem to strašně těžce. Nemohla jsem skoro tři měsíce spát a myslela si, že mi to utrhne srdce. Ale tehdy mi kamarád psycholog poradil, ať jí vůbec neodpovídám na zprávy. Říkal: Vychovala jsi ji, starala ses, tak ji nech být. Když ti napíše, že tě má ráda, nereaguj. Klidně dva měsíce.“
Přerušila kontakt
Tuto drsnou radu si vzala zpěvačka opravdu k srdci a přerušila se svou krví všechny kontakty. Nakonec to zabralo. „Vydržela jsem to skoro pět měsíců. Pak mi přišla zpráva, jestli bych si našla čas a mohla se s ní sejít. Sešly jsme se a ona se mě zeptala, jestli by se mohla vrátit domů. Samozřejmě jsem souhlasila. Hned nato šla k ledničce, otevřela dvířka a začala křičet: Tady je jídla! Došlo mi, že tam nic moc k jídlu nebylo a ke konci po sobě asi trochu házeli bomby. Tak jsme holčičce vymalovali pokoj a do týdne byla nastěhovaná zpátky,“ pronesla vítězně.
Stálé neshody
Ani po návratu nepřestala být Viktorie problémová. Ještě nyní, ve dvaceti letech, je na maminku klidně drzá. „Včera jsem ji prosila, ať mi pomůže sundat houpačku, že bude pršet. Koukala se na mě stylem: Co si to dovoluju. Ale slušná a vychovaná je. Když se baví s ostatními, je milá, usměvavá a příjemná. Na mě se pak někdy doma utrhne, protože jsem maminka, a navíc to nikdo neslyší. Ale takhle to bývá. Vychovávat ji stejně budu muset do smrti,“ dodala Finková v rozhovoru pro Blesk pro ženy. Aktuální vydání s celým rozhovorem zakoupíte v trafikách nebo objednávejte online ZDE. Doručení do druhého dne ZDARMA.
