Jak vnímáte svůj život po Survivoru? My jsme se spolu bavili v Duplexu, když jste zrovna držel trofej v ruce. Tak co se změnilo?
Změnilo se úplně všechno. Tohle je zrovna otázka, úplně jako bodnutí nožem. Protože teď prožívám období, kdy právě procházím hodně velkou sebereflexí v životě. Obrovskou. Po Survivoru jsem měl jsem náročné období. Ačkoliv to nevypadá, člověk si řekne, že jsem vyhrál peníze, najednou jsem známý a všechno je v pohodě. Ale právě všechny tyto věci s sebou nesou strašnou tíhu, ve všech směrech.
Najednou mít prachy je docela těžké. Taky najednou být známý. Okolí, rodina, přátelé, všichni tak nějak začnou na mě, jak to říct, naléhat. Takže pro mě byl minulý půlrok hodně těžký a poslední měsíce se snažím zaměřit hlavně na sebe, na to, co doopravdy chci, kam v životě chci směřovat. Teď se věnuju hodně sobě.
Jak dlouho si můžete dovolit volnější režim, že úplně nebudete pracovat, někoho poslouchat, co máte dělat a věnovat se sobě?
Myslel jsem si, že to bude třeba dva tři měsíce maximálně. Bláhově jsem si furt říkal, že se vrátím do práce. Jenomže ono je to těžké. Před Survivorem jsem byl v jednom zápřahu, pořád jsem pracoval, musel jsem vydělávat peníze a vlastně jsem se nezastavil.
A po Survivoru najednou člověk nemusí dělat nic. Cítil jsem i vnitřně, že si potřebuju od všeho odpočinout. Byl jsem vyčerpaný. A to nicnedělání se mi protáhlo až skoro na celý rok. Na začátku tohoto roku, teď v lednu, jsem se tak nějak probudil a řekl jsem si, že je načase zase začít pořádně makat. Tento rok je pro mě ve znamení toho, že zase makám na sto procent. Dělám to každý den, ale musím si každý den připomínat, abych u toho zůstal.
Ta výhra je krásná částka, jak rychle začaly peníze mizet?
(smích) Tak ty dukáty se rozkutálejí hodně rychle. Na začátku Survivoru jsem poslouchal rozhovor s Ondrou, který říkal, že to jsou peníze, které nikomu ani tolik nezmění život. Ono je to dva a půl milionu, ale po zdanění vám zůstane nějakých dva miliony sto tisíc. A tenkrát jsem si říkal: „Co to je za blbost? Vždyť to je strašná spousta peněz!“
No jo, ale to je jen do chvíle, dokud to člověk nemá a neuvědomí si, že to vůbec žádné peníze nejsou. Protože ve chvíli, kdy je vyhrajete a ještě v kombinaci s tím, že nechodíte do práce a žijete tak nějak naplno, že chodíte na dobrá jídla a cestujete, tak ty peníze zmizí hned. A zjistíte, jak vlastně málo to je. Takže mně výhra dala obrovskou lekci, abych si uvědomil opravdu reálnou hodnotu peněz. Beru si z toho takovéto ponaučení.
Jak vnímáte zprávy na Instagramu? Protože píšou nejenom fanoušci, ale určitě i slečny, které by možná chtěly být po vašem boku, ale úplně se jim nechce pracovat.
Tak takové slečny mají dveře zavřené hned. Netajím se tím, že jsem zastáncem toho, že chlapi i ženy by měli fungovat úplně stejně. Neříkám, že musí vydělávat stejně peněz, neříkám, že jsou si ve všech věcech rovni, samozřejmě nejsou. Ženy vychovávají děti a v určitou fázi života se víc stará žena o dítě a chlap víc pracuje. Ale myslím si, že stejně tak jako chlapi, tak i ženy by měly mít v životě nějaký cíl. Něco, za čím si jdou, co dělají, tvoří a vydělávají tím i nějaké peníze.
Ve své podstatě na konci života každý z nás zůstane sám a je jedno, jestli jsem ženská, nebo chlap, ale budu sám na sebe a musím se starat sám o sebe. Takže v životě bych si k sobě nepřipustil ženskou, která nic nedělá a chce peníze. To mě vůbec nezajímá. Pro mě ukazatel toho, že ženská je silná, je to, že ví, co v životě chce, jde si za tím a dělá všechno pro to, aby se tam mohla dostat.
Jak moc vás Survivor změnil v tom, abyste byl v lásce obezřetnější, dával si pozor na svoje city, aby vám někdo nezlomil srdce?
Co se lásky týče, tak mě Survivor nezměnil vůbec. V lásce jsem se změnil sám, ale to díky lásce jako takové, protože jsem ji minulý rok poznal. Poznal jsem ženu, kterou mám fakt hodně rád a ona mi pomohla se trošku jinak dívat na lásku a na to všechno kolem toho.
Až loni jsem si uvědomil, že jsem měl, co se lásky týče, dost růžové brýle a bral jsem to hodně jako drogu. Neuvědomoval jsem si to. Vždycky jsem si říkal, že láska je pro mě na prvním místě, že jí dám všechno, nebudu dělat nic jiného. Ale to taky není dobře. To je stejné, jak se všemi věcmi. Člověk nesmí být na ničem závislý a ani na lásce ne. Protože pak je to úplný úlet, a když ji nemá, tak pak je nešťastný. A to je podle mě špatně. Takže to jsem se naučil, ale ne díky Survivoru, to jsem objevil až po něm díky své partnerce a díky sobě.
Všechny diváky a příznivce teď v únoru čeká nová řada Survivoru. Co je podle vás potřeba v psychice absolutně vypnout? A jaký je klíč k tomu přežít?
Vypnout. Všechno. Protože tam nastanou okamžiky, kdy je člověk odkázaný jenom sám na sebe a v tu chvíli nesmí v hlavě řešit nic. A to je strašně těžké, protože v normálním životě se nám toto téměř nepodaří. Mám s tím malou praxi skrze to, že jsem léta meditoval a meditace je pro mě jedna z mála činností, kde si sednu a jsem tam já sám. Neovlivněný ničím jiným z okolí.
Přijde mi, že spousta lidí, co tam byla, moc s tímto nemá zkušenosti. A když potom byli postavení do situace, kde byli sami za sebe, tak začali zmatkovat. Protože nebyli moc zvyklí na to být sami se sebou. Takže jestli bych něco doporučil, tak naučit se víc být sám se sebou, ale v klidu, bez telefonu, televize, hudby. Prostě jenom být.
Co vaše soukromí nyní? Když jste vyhrál, lidi vás poznávali na ulici. Už jsou trošičku méně kontaktní?
U mě nikdy nebyli moc kontaktní. Ono to zní vtipně, i když mně to chvíli trošku vadilo, že ze mě měla určitá skupina lidí trošku strach. Nevím proč, asi z toho, jak jsem na ně působil v televizi. Nebylo to tak, že by mě neměli vyloženě rádi, ale měli ze mě prostě zvláštní pocit. Takže mě zas tolik neoslovovali. Ale když jsem se začal víc s těmi lidmi bavit, začali mě trošku víc oslovovat, nějak se to otevřelo a bylo to lepší a ze začátku to bylo hodně. Zažil jsem i situace, kdy mi to bylo velice nepříjemné, že jsem třeba jel někam mimo Prahu a tam se na mě sesypala obrovská skupina lidí a vůbec mě nechtěli pustit. Já se s lidmi chci bavit, chci jim poděkovat, ale když jich je na vás sto, tak to úplně nejde.
Teď je to už v normálu. Zastaví mě lidi, baví se se mnou, já s nimi. Není to, že by mě někde přepadali a je to příjemné. Kolikrát se mi stalo, když bylo ještě teplo, že mě někdo zastavil venku na ulici, sedl jsem si s nimi na obrubník a prostě jsme si povídali. Ani jsme si nepovídali o Survivoru, ale normálně o životě a bylo to moc fajn.
18. května 2023 |
