Přezdívku Truda získala už v roce 1975, když ji Bolek Polívka vybral pro tuto roli v inscenaci Pezza versus Čorba. Originální a osobitou herečku ale poznamenal režim - když v roce 1988 držela 16denní hladovku za politické vězně, začaly se jí projevovat závažné zdravotní problémy. 

„Únavový syndrom si přivodila hladovkou za propuštění politických vězňů v 80. letech i neúnavným bojem proti komunismu. Fandila nám alespoň na dálku," stojí na facebookových stránkách divadla Husa na provázku. Jako tajemnice s divadlem zůstala až roku 1992, kdy odešla do důchodu.

Zheftli ho

„Inženýrku Evu Vidlařovou jsem znal nějak od poloviny 70. let minulého století. Záhy jsem pochopil, že máme stejně negativní pohled na stávající komunistický režim. Eva mne v 80. letech zásobovala samizdatovými tiskovinami, včetně Informací o Chartě či později např. Lidovými novinami,“ vzpomíná Kristián Chalupa, který pracoval v Mahenově divadle a později působil jako novinář.

„Z jejího slovníku té doby mne zaujal termín – zheftli ho, tedy zatkli ho. Na den lidských práv 10. prosince 1988 jsme se s Trudou a ještě s jedním kamarádem zúčastnili demonstrace na Škroupově náměstí v Praze. Nikdy ji neopouštěl smysl pro humor. Když viděla na Vinohradské ulici policejní antony a množství policistů, se smíchem říkala: »Jsem zvědavá, jestli se mne při mé váze pokusí do toho auta nacpat«,“ říká Chalupa.

Ve filmech jen drobné role

Objevila se i v mnoha drobných rolích ve filmech, například Jak básníkům chutná život, Tankový prapor, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, či v komedii Věry Chytilové Kalamita.

Vidlářová neúnavně bojovala proti komunismu, zúčastnila se mnoha protirežimních demonstrací v ulicích Brna. Opakovaně jí zatkla StB, měla dokonce svého „osobního estébáka“, který byl nasazený na sledování dalších osobností disentu, například na Milana Uhdeho. 

Eva Vidlařová zemřela 12. března ve věku 73 let. „Dnes si připomínáme provázkovské narozeniny, jsi nás poprvé za naši společnou cestu zklamala… Sbohem, Trudo, a smekáme!"