Velkovýkrmny a muzika
Petr Nárožný v pořadu Půlhodinka s Rangers - Pouze pro Plavce (1971)
Se zpěvákem Pavlem Bobkem a rozhlasovým moderátorem Mirkem Černým se Petr Nárožný potkal po vojně coby stavební inženýr. „Rýsovali jsme prasečince, kravíny a silážní věže,“ vzpomínal Bobek.
„Nastoupil jsem do Sdružení velkovýkrmen a ve znaku jsme měli velkou prasečí hlavu,“ přidává Nárožný.
Přes Černého se dostal ke country kapele Rangers, které od roku 1968 uváděl koncerty. Tak se v Jablonci seznámil s manželkou Ivou. „Byl jsem u Rangers jako konferenciér a můj kamarád mě pozval na večerní účinkování do kavárny Nisa. Právě tam se objevila jedna slečna, která se mi moc líbila a přeskočila jiskra,“ vykládá Nárožný.
Sám prý zpívá rád, ale ne dobře. „Moje maminka zpívala krásně, dokonce jsme společně zpívali operní party, ona Mařenku, já Jeníka. Pak mi odborníci řekli, že mám nejisté intonace. Takže já si myslím, že je to hezký, ale je to špatně,“ vysvětluje.
Šimek a divadlo
Luděk Sobota, Miloslav Šimek, Petr Nárožný
Roku 1973 Petr Nárožný doplnil dvojici Šimek a Sobota v divadle Semafor. Lítal mezi nimi jako plešatý, věčně naštvaný kulový blesk. „Slávek Šimek už měl po boku Luďka Sobotu, ale hledal ještě jednoho,“ řekl kdysi iDNES. cz.
„Hrál jsem vzteklouny nebo šílence, ale byl s nimi nádherný život a hodně srandy,“ přiznal Nárožný.
Přesto mu Šimek „posvětil“ odchod do Činoherního klubu. „To datum nikdy nezapomenu. 12. únor 1980. Odehrál jsem premiéru svého prvního představení v Činoherním klubu, kde mě režisér Láďa Smoček obsadil do hlavní role Voigta v představení Hejtman z Kopníku, a splnil mi tak můj herecký sen. Tehdy jsem se cítil na chvíli jako v hereckém nebi,“ usmívá se.
Petr Nárožný opustil „Činoherák“ loni v létě po 42 letech a 29 rolích.
Mach se Šebestovou
Z televizního večerníčku Mach a Šebestová
Krátce po příchodu do Semaforu natočil Nárožný svůj první film, veselohru Jáchyme, hoď ho do stroje!. Dostal roli cholerického závodníka Volejníka. „Vytvořil jsem tam postavu takového blbce a šílence, jak to po mně pan režisér Lipský chtěl. Netušil jsem, že na dlouhá desetiletí spadnu právě do téhle kategorie,“ trošku litoval.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Třebaže se objevil ve filmech Marečku, podejte mi pero!, Páni kluci, Což takhle dát si špenát, Jen ho nechte, ať se bojí, S čerty nejsou žerty, televizních seriálech Bylo nás pět, Hospoda či Okresní přebor, s nadsázkou o svém filmování říká: „Za padesát let ze mne zbyde jen hlas z Macha a Šebestové.“
První díl populárního večerníčku Nárožný namluvil už v roce 1976. Nešlo o klasický dabing, jen po něm chtěli přečíst text tak rychle, jako když teče voda. Scenárista Miloš Macourek totiž napsal ke každé epizodě spoustu dialogů, které bylo třeba nacpat do krátké stopáže dílu. Při natáčení navíc Macourek prohlásil: „A pane Nárožný, neškrtám ani větu.“
Vrchní Vrána bez pleše
Vrchní, prchni! (1980)
„Mimo několika malilinko filmů, třeba Pánů kluků, jsem hrál v blbých filmech,“ myslí si Petr Nárožný.
Možná by to změnila role falešného číšníka Dalibora Vrány v komedii Vrchní, prchni!, kterou Zdeněk Svěrák původně psal pro Petra Nárožného. Ale režisér Ladislav Smoljak nechtěl „blbého vzteklouna“, prosadil si činoherce Josefa Abrháma, který přinese jemnější vtip.
Smoljak to pak musel Nárožnému oznámit: „Mohl jsem mu stokrát říkat, proč to dělám a co tím sleduji, trpkost v Petrovi zkrátka byla.“
A Svěrák ze scénáře škrtal humorný dialog inženýra Králíka se sousedem Pařízkem: „Celej pan Vrána. Postava, obličej, pleš. Navlas! Navlas!“
Zájmy? Historie a box
Je prý už ve věku, kdy si člověk naplno uvědomí, že život má svůj konec. Proto Petr Nárožný nechce nechat „zlenivět svůj mozek“. Bývá ponořený do studia historie. „Vím, že v mém věku je to trochu rozmarný a bláznivý koníček,“ připouští.
Na televizi se ale zpravidla nedívá. „Mám jedinou temnou zálibu a to je profesionální box. Řezničinu prostě nevynechám,“ říká Nárožný potěšeně.
22. listopadu 2014 |
