Z pseudocelebrit si děláme legraci, říkají dabérky Chytilová a Jachnická

Co vás na karlovarský festival přivádí?
SJ: Mě sem primárně přivádí film Přišla v noci, vlastně jsem tady po dvaceti letech, což je opravdu dlouhá doba. Předtím mě sem přivedl film Postel a musím říct, že se to tady hodně změnilo. Je tu ohromné množství lidí, což je vlastně i krásné, kina jsou pokaždé plná a lidé sem opravdu nejezdí jenom za pitím nebo za předváděním, ale zajímají je i filmy, a hlavně české filmy. Z toho jsem nadšená. A jinak si to tady samozřejmě užívám.

24 fotografií

MCh: Já bych ti trošku oponovala, protože mně připadá, že sem jezdí spousta pseudocelebrit, aby se akorát předvedly. Vypadalo to, že tady mají film, který tady většinou nemají, a jezdí si sem tak trošku hoblovat svoje ego. A vlastně proto jsem tady i já jako pseudocelebrita. (smích) Se Stáňou totiž máme stránku na Instagramu @daberky_studiogaraz, kde si právě z těchto pseudocelebrit děláme legraci. Využily jsme tedy příležitosti a přijely si sem trošku udělat ostudu. A protože jsou letos ve Varech trendy šaty vyrobené z piva, tak v nich i my máme několik příspěvků. Jenže naše pivní šaty samozřejmě nejsou od generálního sponzora, ale…

SJ: Design by Miriam Chytilová.

MCh: Jsou zkrátka z pláštěnek, polepené a vyrobené tak, aby vypadaly, jako kdyby je oblékly celebrity, které si sem jedou řešit svoje ego.

Čím to je, že vy na rozdíl od spousty jiných hereček stojíte nohama na zemi?
SJ: Připadá vám? (smích) Tak to mě potěšilo. Já nevím, možná kdybychom opravdu byly velké celebrity… Ale myslím, že ani tak bychom se nechovaly jinak, na to už jsme moc staré, co?

MCh: Já si myslím, že u mě je hlavní důvod šťastný život. Mám dvě úžasné dcery, a i když jsem zažila během života kotrmelce a těžkosti, tak si myslím, že jsem je dokázala vybalancovat. Prostě je mi dobře na světě, stejně jako mojí báječné sousedce, které je přes devadesát let a pokaždé, když ji potkám, tak mi řekne: „Víš, mě všechno baví!“ Myslím si, že to je ta podstata – aby člověka všechno bavilo, a potom žije naplněný, šťastný život.

SJ: V tom musím s Miriam souhlasit, je to opravdu o tom štěstí, naplnění, protože pak nemáte potřebu se ukazovat jakoby zvenku. Když jste naplnění uvnitř, je vám to úplně jedno, co si o vás myslí ostatní. Hlavně že jste šťastní z maličkostí. Navíc si myslím, že takovou tu nebezpečnou dobu, kdyby nás to mohlo pohltit, máme za sebou, i proto jsme možná nohama na zemi.

MCh: Ale také se samozřejmě pozorujeme, snažíme se, aby nám to slušelo, Stáňa je hubená, já úplně ne, řešíme stejné věci jako každá žena padesát plus. Máme svoje problémy, nejsme dokonalé, ale podstatné je si z toho nedělat moc velkou hlavu a přijmout se taková, jaká jsem.

Řekly byste, že je život po padesátce nějakým způsobem veselejší?
SJ: Jsem od narození veselá povaha, a tak mám celý svůj život veselý. Ale neřekla bych, že je po padesátce veselejší, protože vždy přijdou nějaké problémy, třeba když má člověk pocit, že určitě věci už nemůže dělat jako v mládí, ale pokud si toto vše v sobě vyřešíte, pak už je asi opravdu všechno easy.

MCh: Někde jsem četla studii o krizi středního věku, v níž se říká, že ji mají v podstatě jenom muži, protože ženy v určitém věku, když si splní touhu po mateřství nebo profesní kariéře, cítí naplnění, štěstí, a myslím, že to u sebe také pozoruji. Navíc mám kolem sebe jakýsi ženský kruh, přítelkyně, které mi v těch těžkých dobách pomohly, vyvedly mě z určitých krizí, proto nyní silně ctím ženské přátelství a musím říct, že je to velmi obohacující.

Obě máte dospělé děti, pozorujete na nich nějaké své typické vlastnosti?
SJ: Spíš mám radost z toho, když můžu pozorovat, jaké jsou z nich osobnosti. Mám dceru a syna, každý se vyvíjí jinak a neřekla bych, že bych se v nich vyloženě poznala, ale zkrátka mi dělají radost a myslím si, že jsem je dobře vychovala.

MCh: Já mám dvě dcery a občas mám déjà vu, když vidím třeba určité chyby, které jsem v tom samém věku také dělala, ale samozřejmě vůbec není šance jim jakkoliv předat, jak to mají dělat správně, každý si musí všemi úskalími projít sám. Vždycky říkám, že je dobré si děti nenaštvat, udržet si s nimi dobrý vztah, i s jejich partnery. Plno rodičů si to nějakým nevhodným způsobem pokazí a je to hrozná škoda, protože mít s dětmi silnou vazbu celý život není samozřejmost.

SJ: Je také důležité si uvědomit, že jste sice celý život jejich rodičem, ale v určitou chvíli začínají být dospělí a vy se musíte stáhnout a neříkat jim, co mají a nemají dělat, tím si už všichni musí projít sami.

Opečovávat přátelství je určitě dobrá rada do života, protože překoná i dekády, čehož jste důkazem. Kromě dabingu a instagramového profilu vás spojuje také Vražda v Počernickém pivovaru.
SJ: Napsala jsem dvě detektivky a vždy obsadila Miriam, v tu chvíli mě jako režisérku musí poslouchat, ne naopak jako v dabingu, kdy ona režíruje mě. Nicméně Vražda v Počernickém pivovaru je detektivka, kde jsou diváci součástí představení. V první půlce se stane vražda a v druhé ji pomáhají rozuzlit a vypátrat vraha. Lidé u toho sedí u stolu, mohou konzumovat pití a jídlo, hraje se hodně na blízký kontakt.

MCh: Je to moc zajímavé hraní, s podobnou formou jsem se ještě nesetkala, s diváky skutečně hodně komunikujeme, ale samozřejmě respektujeme, když to někomu nevyhovuje, zatím se však všichni moc dobře bavili a je to báječná zkušenost, kterou jsem právě díky Stáně mohla zažít.

A na závěr dabingová otázka, kterou si samozřejmě nemohu odpustit, protože jste divákům blízké především svými hlasy. Přišla se streamovacími platformami lepší doba českého dabingu?
MCh: Na to není jednoduchá odpověď, ale v zásadě bych řekla, že ano. Například Netflix byl jednou z prvních platforem, která měla obrovské nároky na kvalitu a nastavila tak lepší pravidla a vlastně i slušnější honoráře.

SJ: Já si úplně jistá nejsem, platformy na druhou stranu nabízejí možnost sledovat filmy a seriály s titulky nebo v originálním znění, tím pádem si myslím, že nám do budoucna uberou diváky.