Co děláte pro to, abyste měla „glow“, což je anglický výraz popisující, že vypadáte odpočatě a zářivě?
Musím být spokojená s tím, co žiju a jak se mám. Spokojenost se odrazí v tom záření asi nejvíc.
Už máte bydlení zařízené k maximální spokojenosti? Protože to není tak dlouho, co jste celý barák zařizovala.
Já si nebudu nikdy spokojená. To je takové to moje, co mě furt žene dopředu, abych něco vymýšlela. Mě strašně baví zařizovat, design, takže mám tendenci, že neustále měním aspoň křesílka, vázy, doplňky, abych se mohla pořád z něčeho radovat. Už jsem spokojená tak, jak to tam je, ale určitě minimálně za týden na nějakém bazaru objevím něco, co budu muset mít a vyměnit to.
Za rozpad mého druhého manželství může karanténa, říká Vlastina Svátková |
Fungujete v nějaké speciální sociální bublině, do které nepouštíte nic negativního, nebo to umíte vyfiltrovat?
V sociální bublině, nebo osobní bublině? Sociální, jako že se vyhýbám nějaké skupině lidí nebo informacím? To bych potřebovala vyhýbat se zprávám, to by mi hodně pomohlo. Akorát člověk má pak pocit, že nebude informovaný o tom, že se něco fakt vážného děje. Ale je pravda, že už jenom ty titulky mi hodně ovlivňují náladu.
Na druhou stranu já jsem se hodně uzavřela do svého domečku za Prahou. Ono to ale taky není dobré, když se tam zakonzervujete, nechodíte ven a říkáte si, mně se nechce tam, ani tam. Chodit občas mezi lidi a navazovat vztahy je užitečné. Ale měla jsem dlouho období, kdy se mi nikam nechtělo, ani se malovat, dělat se hezkou, ani se někde tvářit, že jsem v pohodě. Teď ale zase začalo jaro a svítí sluníčko, tak mě to nakoplo, že zase asi někam půjdu. Jinak mám svůj svět, který si tvořím sama. No a asi už není úplně naivní.
Upozadila jste, byť sice nechtěně, trošičku herectví kvůli tomu, abyste byla dobrou mámou pro své syny?
Myslím, že být dobrou mámou asi neznamená jen to, že nepracujete a jste doma. Protože u mě to bylo o tom, že musím pracovat, abych se právě o děti postarala a byla tou dobrou mámou, která jim zabezpečí všechno, co chtějí. Nebo aspoň skoro všechno, protože všechno, co chtějí, nedostanou. Asi to není o tom, že jsem od rána do večera doma a dělám povidlové buchty. Udělám je třeba jednou za měsíc, protože chci a mám z toho radost.
A dobrá máma? Těžko se to definuje, protože my matky jsme na to citlivé, protože pak máme pocit, že když se srovnáváme, nejsme dost dobré. Ale asi dobrá máma je ta, která se snaží a i když něco často nejde, máme svoje děti rády a prostě děláme to nejlépe, jak můžeme. Což je někdy fakt těžké.
Aby nebyla řeč o pomyslné marnivosti. Snažíte se zabezpečit taky proto, abyste synům nemusela nic odepírat? Aby jim žádné možnosti, třeba i vysoké soukromé školy, nebyly pak v určitou dobu odepřeny?
Tohle jsem si docela dobře zpracovala. Tedy nevím, jestli dobře, ale zpracovala jsem si to v tom, že jsem si uvědomila, že když svým synům udělám život jednoduchý v tom, že dostanou všechno ode mě, nebo budou vědět, že jednou něco ode mě dostanou, tak se nebudou muset snažit v životě něco dosáhnout. Nebo si budou říkat: V pohodě, já nemusím, protože já to dostanu.
Takže jsem jim nedávno oznámila, že nic ode mě nedostanou. Oni se tak zamyslí, že mám pravdu a že když něco v životě budou chtít, tak si zatím budou muset sami jít a najít si cestu. Takže třeba nejstarší syn teď začal hodně cvičit, chodit do posilovny a jelikož bere různé vitaminy a platí si posilovnu, tak má brigádu.
Dělá s kostičkami Lego, třídí je a je to strašně fajn. Protože pochopil hodnotu peněz, že když je utratí, tak má utrum a že si je musí nějakým způsobem vydělat a zasloužit. A ani já tady nejsem od toho, abych furt dávala peníze na cokoliv, protože já je taky nemám, nebo je musím vydělat a je to složitý proces. Hlavně v této době. Takže je učím vnímat hodnotu a i to, že cokoliv, co chtějí, nedostanou. Ode mě teda ne.
Podvědomě jsem si vybrala muže, který umí vařit, říká o partnerovi Svátková |
Co zformovalo vás? Kde se vzaly ambice zabezpečit se, dostat se do povědomí lidí, něco dokázat?
Právě to, že jsem nic nedostala a všechno jsem si musela vybojovat sama. Naši mi nedali peníze, ani klíče od bytu. Vím, že nezdědím žádný barák, nic. A vůbec mi to nevadí, protože jsem si tu cestu vyšlapala sama. Už v osmnácti jsem odešla z domu a studovala jsem vysokou školu, u toho pracovala a bylo to super. Nebyla jsem ta rozmazlená holka, která chodí jenom do školy a pak se nudí, nebo chodí po diskotékách. Já jsem po nocích pracovala a od té doby konstantně pracuju.
To je asi ta ambice, že jsem v osmnácti viděla, jak se lidi můžou mít hezky a věděla jsem, že se taky chci mít takhle hezky. Že chci mít taky prostor, kde budu žít, kde nám bude dobře. Že chci cestovat, hezky se oblékat. Ale zároveň si vážím peněz a neutrácím moc, mám asi vybudovanou nějakou finanční gramotnost díky tomu a peníze utrácím svoje vydělané a ne někoho cizího. (smích)
Když jsme se spolu viděli naposledy, tak jste říkala, že jste ráda, že máte vedle sebe chlapa, který umí uvařit. Je to konečně ten chlap, který dovede skousnout, že jste fakt samostatná žena, která umí i vydělat a je schopná? Což spousta chlapů neumí přijmout.
Vůbec nevím, co vám říct. (smích) Je to asi o nějaké zralosti. Že je ten člověk natolik zralý a vnitřně spokojený sám se sebou, že nežárlí na toho druhého, že je třeba úspěšnější. Nebo na to, co dělá. Já vedle sebe takového partnera potřebuju. Protože jakmile by mi někdo říkal: A proč tam jdeš? Nemáš dost?! nebo: Proč máš tohle, když já to nemám?, což jsem taky zažila, tak to už ve svém věku a se svými zkušenostmi nepotřebuju.
Vážím si to, co mám, samu sebe. Mám svoje děti, které jsou pro mě na prvním místě. Nemůžu je dát na další místo, protože to asi matka nikdy neudělá. Takže pokud se postarám o sebe, o svoje děti, tak pak můžu řešit nějaké další věci. Teď jsem se do toho hezky zamotala, protože jsem nechtěla přímo odpovědět. Máte to tady!
Setkali jsme se na prezentaci nového kávovaru. Je pro vás káva okamžik, kdy si vychutnáte chvíli klidu, nebo ta rychlá droga, když jedete nějakou delší štaci?
Já vypiju strašně moc kávy za den. Občas jsem si chtěla dát detox, že se tak jako očistím, ale moc jsem nevydržela. Nikdo to se mnou hlavně nevydržel!
Takže ráno vstanu, udělám si kafe a pak na mě můžou začít mluvit ostatní členové domácnosti. Je to první věc, na kterou myslím, když vstanu, abych se probrala, vzpamatovala. Pak na všech schůzkách piju kávu, a když přijdu z práce domů a chci se uklidnit, tak si dám kávu. Já vlastně piju kávu furt.
22. září 2022 |
