18°C
Vánoční klasika z dílny filmového mága Václava Vorlíčka (†88) byla natočená v roce 1973 a i po sedmačtyřiceti letech od jejího vzniku ji každoročně sleduje na Štědrý den více než milion českých diváků. Pohádka, která vzešla z koprodukce s NDR, má své poetické kouzlo i díky zimním exteriérům a hudbě Karla Svobody (†68). Dokáže si snad někdo představit Štědrý den jinak, nežli s Karlem Gottem (†80), co tklivě pěje „kdepak ty ptáčku hnízdo máš?“ Upravený statek, kde bydlela krásná Popelka v podání Libuše Šafránkové (66) s macechou a nevlastní sestrou, byste ale hledali jen marně. Natáčení sice probíhalo na vodním hradě Švihov nedaleko Klatov, jenže ho tvůrci museli hodně pozměnit.
„Švihov byl během natáčení v roce 1972 v žalostném stavu. Při natáčení se snažili maskovat ruiny, jak to šlo,“ uvedl pamětník. A potvrzují to i samotné záznamy ze Švihova. Roku 1928 byl hrad označen za zříceninu. Ve třicátých letech 20. století se udělaly jen nejnutnější opravy a od roku 1954 byla zahájena rekonstrukce. O pár let později si jej upravili filmaři, natáčet zde však museli v obrovské zimě.
Mráz byl prý tak silný, že kamera musela po každém záběru do autobusu, aby nezmrzla. Ukrutný chlad potrápil kromě na kost zmrzlých herců i koně Ibrahima (Juráška), který prochladl a trpěl kašlem, kterého se po zbytek života nezbavil (přesto se dožil 22 let). „Mně osobně natáčení v zimě vyprovokovalo žlučníkové kameny a musel jsem na operaci. Dostal jsem koliku a lékařský zásah byl nezbytný,“ dodával k tomu vždy Vorlíček.
Na polorozpadlém Švihově se nikdo moc neohřál – leda tak při práci. Filmaři zde museli přistavět například dřevěnou pavlač, udělali falešná okna, a brána, která v ději hraje poměrně zásadní roli, byla také jen naoko. Po natáčení všechno zmizelo.
„Část předhradí se stodolami dojmem velkého dvora působila, bylo to nenatřené. Tmavá zeď hradu, v níž jsou prázdná okna, jsme filmově zabydleli přistavěním dřevěného ochozu, z něhož vedly schody dolů. Do oken se vsadily okenice a do jednoho z krajních dveře. Když je ale statkářka otevřela, museli jsme záběr ustřihnout. Za ní se objevila díra, za nimi nebylo nic,“ vzpomínal před lety dnes již zesnulý režisér se smíchem.
Pohádka se točila také na německém zámku Moritzburg u Drážďan, který je naopak v perfektním stavu – uvnitř je hojně navštěvovaná výstava pohádkových kulis a kostýmů a venku je na památku pod schody nainstalován střevíc, aby se s ním turisté mohli vytofit. Stodolu, kde Popelka ukrývá kouzelné oříšky, filmový architekt našel na Plzeňsku v Mezihoří, v krajině mezi Klatovy a Železnou Rudou, stejně jako sad nebo rybník, ve kterém skončí macecha se saněmi. Většina interiérů z pohádky ovšem nejsou ani z Moritzburgu, ani ze Švihova. Točeny byly v berlínských ateliérech.
Švihov ovšem na oblíbenost Třech oříšků pro Popelku vsází dodnes, a i v době pokoronavirové svým návštěvníkům nabízí výstavu na tuhle pohádku zaměřenou. Expozice je umístěna v Bílé baště, která má samostatný vchod přímo z velkého hradního nádvoří. Kromě ní je zde k dispozici také základní okruh nazvaný jednoduše hrad, ten seznamuje návštěvníky se svou historií a stavebním vývojem. V rámci druhého prohlídkového okruhu návštěvníci zavítají do provozně-hospodářského zázemí hradu, kde mohou vidět kuchyni nebo hejtmanské kanceláře. Třetí prohlídkový okruh zavede návštěvníky do tajů památkové obnovy hradu a nechá je vystoupat na věž.
VIDEO: Na vodní tvrzi Švihov vznikla pohádka Tři oříšky pro Popelku
Popelka video Václav Suchan
