Jestli lze o někom říct, že byl opravdovou prvorepublikovou hvězdou, pak rozhodně o Vlastovi Burianovi. Kamkoliv přišel, lidé ho zdravili, pokřikovali na něj, chtěli podpis, a když promluvil nebo udělal nějakou grimasu, padali smíchy k zemi. V té době byl Vlasta Burian někdo a všichni herci a další důležití lidé z branže se s ním snažili být zadobře.
Burian se narodil v Liberci, když mu ale bylo deset let, jeho rodina se přestěhovala na Žižkov. Ten v té době nepatřil ještě do Velké Prahy. Vlastův tatínek byl úředník milující ochotnické divadlo pravidelně se synem chodil do Národního divadla. Malý Burian tak odmalička miloval operu a kostelní zpěv.
Kromě herectví byl Vlasta také vášnivým sportovcem. Byl dobrý v cyklistice a ve fotbale. Chytal za Spartu. Občas jako Žižkovák také oblékl dres Viktorky, za což si na stadionu po své smrti vysloužil malý pomníček, který tam je dodnes. Ve volném čase se rád otužoval, hrál tenis a jezdil na koni.
V dobách největší slávy založil vlastní divadlo
Poté, co se vypracoval k nejoblíbenějším bavičům v celé Praze, rozhodl se obklopit vlastním souborem. Založil tedy Divadlo Vlasty Buriana, které se mohlo pyšnit takovými hereckými hvězdami jako Jindřichem Plachtou nebo Jaroslavem Marvanem.
Před válkou si tedy žil Burian na vysoké noze a ani se to nesnažil nijak skrývat. U své dejvické vily si nechal postavit bazén a tenisové kurty. Vlastnil drahá auta, na zahradě mu vlála vlajka s vlastním erbem. Nikdy ale nebyl namyšlený, spíš vše dělal s humorem sobě vlastním, proto mu i tyto výstřelky procházely. Několikrát ve svém životě ukázal, že má charakter a rozum.
„Když zavřeli Divadlo E. F. Buriana, celá řada těch herců nedostala vůbec nikde angažmá. Vlasta Burian je všechny angažoval k sobě do divadla, všem platil krásné gáže. A po válce se tahle skupina zmocnila Burianova divadla a podali žalobu na Vlastu Buriana jako na kolaboranta. My všichni ostatní jsme napsali žádost, aby okamžitě tuhle obžalobu zrušili a napsali jsme, kolik dobrých skutků udělal. Nebylo to nic platné, oni ho pak odsunuli někam na venkov, kde dělal vrchního a při tom dělal legrace. Tento stát se k němu zachoval strašným způsobem,“ prozradil podle denik.cz jeho chráněnec Radovan Lukavský.
Špatně chodil a na jedno oko téměř neviděl
Burian nesměl hrát a nakonec skončil ve vězení s pokutou milion korun. Také začal špatně chodit a na jedno oko skoro neviděl. Když na tom byl opravdu špatně, vystupoval po nejrůznějších hostincích.
,,Na každém svém vystoupení měl s sebou svou manželku a nezbytný litřík červeného vína. Vždycky si před výstupem nalil skleničku, vypil ji a pak šel na jeviště. Bolely ho strašně nohy. Viděl jsem na jeho tváři tu bolest, kterou překonával, než k tomu mikrofonu došel,“ pokračoval ve vyprávění herec.
Nakonec ho tyto návštěvy nevytopených hospod a sálů, kde vystupoval, stály zdraví. Zemřel v 70 letech na plicní embolii po těžkém zápalu plic.
