„Když mi nabídli práci modelky, zalichotilo mi to. Ale také jsem trochu váhala,“ přiznala listu The Guardian Dorrit Böilerehaugeová s tím, že její dvě dcery a kolegové ji nakonec přesvědčili, aby to zkusila. „Od začátku jsem byla nadšená,“ uvedla.
Do svých 57 let se kromě jiného věnovala tanci, takže vystupování na veřejnosti jí nedělalo problém. „Jde o dialog mezi modelkou a fotografem. Snažím se zjistit, co ode mě chtějí, a naplnit jejich tvůrčí záměr. Dodává mi to spoustu energie,“ říká.
Vnoučata mi nesmí říkat babi, prozradila modelka Twiggy |
Nyní třiašedesátiletá Dánka dělí čas mezi akademickou práci, práci modelky, například pro švédskou oděvní značku H&M, a influencerky na Instagramu. Spolupracuje třeba se značkou L’Oréal a snaží se propagovat pozitivní přístup ke stárnutí.
„Jsem zastánkyní věkové rozmanitosti a nyní dostávám příležitost ukázat, že zralí lidé mohou být také cool,“ uvedla. V Aarhusu, kde žije, i v Kodani a ve Stockholmu Böilerehaugeovou pravidelně zastavují na ulici lidé, včetně mladých, jimž se líbí její styl. „Říkají: ‚Teď se můžu na stárnutí těšit. Nemusím se ho bát.‘ To mě hodně povzbuzuje,“ konstatuje modelka.
Böilerehaugeová se vždy ráda hezky oblékala. Narodila se v Odense a má ještě v živé paměti své dětské outfity, včetně červených střevíčků, které v pohádce proslavil rodák z téhož města, slavný spisovatel Hans Christian Andersen. Stejně tak si Böilerehaugeová pamatuje červené vlněné šatičky s bílým límečkem, na něž si připínala brož ve tvaru kočky.
Její rodiče obchodovali s nábytkem a Böilerehaugeovou fascinovaly šaty, které nosila její matka. „Milovala barvy a měla nádherné hedvábné šaty s květinovými vzory. Strašně ráda jsem chodila do její skříně a zkoušela si je,“ zavzpomínala. Její rodiče ji prý vždy podporovali v tom, co chtěla dělat, a učili ji, aby si věřila a pouštěla se do nových věcí.
Modelka a miss Kočendová ukázala nová prsa, silikonové pětky jsou minulostí |
Na univerzitě Böilerehaugeová vystudovala obchodní komunikaci, začátkem 80. let pobývala v Londýně a pak odjela do italského města Verona. Po desetiletí stráveném v obchodní branži si udělala doktorát z marketingové komunikace módních značek. Začala vyučovat na univerzitě, poté vedla designérskou firmu, napsala knihu o brandingu a v roce 2017 se opět vrátila k akademické práci.
Oblékání je podle Böilerehaugeové způsob komunikace a také vyjádření sebe sama. „Nejde o bohatství či luxus. Pro mě je to způsob kreativní hry,“ říká.
Na dotaz, jestli si všimla větší věkové různorodosti v módní branži, Böilerehaugeová uvedla, že móda je tradičně obor spojený s mládím, což se ale v současné době začíná měnit. „Teď již skutečně vídáme zralé modelky. Není to ale tak, že by jich byly zástupy. Není to žádná revoluce,“ podotýká.
Dánka přiznává, že má smíšené pocity, když ji někdo pochválí, že na svůj věk vypadá dobře. „Nevadí mi to, protože chápu, co tím dotyčný chce říct. Na okamžik mi to dokonce zalichotí, ale potom si řeknu - jak si ten člověk myslí, že vypadají lidé v třiašedesáti?“ vysvětluje.
„Připadá mi, jako by to pro lidi bylo to nejhorší, co se jim může stát. Že zestárnou. Takové je naše vnímání krásy a je to něco, o čem bych chtěla mluvit,“ dodává.
Ona sama se prý nikdy stárnutí nebála. „Nikdy jsem neměla takové období, nikdy mi to nepřišlo na mysl. Ani na minutu. Vždycky jsem byla přesvědčená, že šedivé vlasy vypadají fantasticky. Těšila jsem se na tu barvu,“ říká, zatímco se dotýká svých nebarvených, perleťových vlasů. „Měli bychom přijmout svůj věk. Čím víc lidí to udělá, tím to bude lepší,“ dodává.
