„Je to tak. Velikonoce mám v podstatě rád, ovšem třeba zásadně nemusím takové to vyšlehávání partnerek a děvčat všeobecně. Manželka je z toho tak trochu zklamaná a docela mě nutí, abych jí nějaký ten šleh přes zadek dal, ovšem zatím se bráním a když k tomu dojde, je to spíš pohlazení než mrskání. Takže, nějaký náznak sice občas přijde, ale fakt to nemám rád, protože kdybych se v tom vyžíval, tak by mě to bolelo za ni, a to nepotřebuji ani já ani ona. Mám to tak vlastně od dětství, kdy jsem s hanbou a studem obcházel spolužačky a sousedky a sem tam je tak trošku šlehl jen proto, že mi někdo vtloukl do hlavy, že se to dělá a je to důležité. Ale není, nebylo a nebude to ani v budoucnu mým šálkem kávy. Myslím si, že nejen svátky, ale i dny všední se dají prožívat lépe, tedy v pohodě a s úsměvy na rtech,“ svěřil se nám Tomáš.
Takže žádné mlácení a násilí vás nečeká, ale jak to tedy u Klusů bude ve svátečních dnech vypadat? Přejdete Velikonoce jako by neexistovaly?
„Tak to ani náhodou. Slavit se dá různě. Pro nás jsou oslavou toho, že můžeme být celá rodina pohromadě a je nám dobře. Svátky prostě u nás jsou usměvavé a pohodové. Samozřejmě občas vymyslíme i nějaké to překvapení, třeba své nejbližší sem tam potěším, když jim napíšu básničku a udělá mi to větší radost, než kdybych jim dal přes onu zadní část těla. A navíc je to i tak trochu tvůrčí činnost a ta je mi blízká a mám ji rád,“ prozradil oblíbený pěvec, herec a muzikant.
A co takhle třeba i sáhnout do peněženky a kromě básničky, dát rodinným příslušníkům nějaký ten dárek, tohle u vás nefunguje?
„Ale funguje. Nějaká ta drobnost musí být. My třeba s manželkou dětem schováváme sladkosti po zahradě a pak, když se dají do hledání a objeví nějakou tu skrytou dobrotu, musí plnit nejrůznější úkoly. Je to taká soutěživá hra, u které se docela všichni vyřádíme, a to nejen hledači a pátrači, ale i my skrývači. Tak to je pro nás velice oblíbená kratochvíle, která má tradici,“ s úsměvem informoval Klus.
S Tomášem jsme se sešli v centru Naděje, kam přišel spolu s kolegy z muzikálu Branický zázrak, mj. s Janem Svěrákem, Nikolou Ďuricovou a dalšími, zdobit velikonoční vajíčka, která pak půjdou do dražby, a výtěžek bude věnován lidem v nouzi. Takže jde o další činnost, kterou můžete a nenecháváte se k ní přemlouvat?
„Tady jsem nemohl chybět, rád přiložím ruku k dílu, když jde o dobrou věc. Navíc jsem si přivezl vlastní vajíčka od slepiček z našeho domácího chovu, jsou již z domova lehce obarvená a teď se je budu snažit ještě esteticky doladit. Rozhodně ale nevytvořím na nich obrazová díla srovnatelná s proslulými malíři. Víte, přiznám se, nejsem a nikdy jsem nebyl tvůrcem proslulých děl. Malování se mi vyhnulo obloukem, ovšem pro dobrou věc ze sebe dostanu nějaké obrazce, které snad u dražitelů uspějí, pomohou potřebným a o to tu jde především,“ dodal na závěr povídání opět s úsměvem Tomáš Klus, zasedl na židli a pustil se do tvorby netradičních obrazců.
