21°C
To táta ho coby vášnivý ochotník přivedl k divadlu, když ho ve čtyřech letech obsadil do jednoho svého představení. „Udělal mi klaunský nos – pamatuji se, jak krásně voněl po klihu – na hlavu jsem dostal klobouček a ještě na mě pověsil staré, podvázané sako. Vystupoval jsem ve Vizovicích s kvartetem Suli, Bruli, Poli, Vali. Což byli Sulíček, Brůžek, tatínek Polívka a Valíček. Prý oni do toho dávali srandu a já poéziu,“ vzpomíná Bolek na svůj vstup na jeviště s tím, že už snem jeho otce Jaroslava bylo stát se profesionálním hercem.
Aby mu v tom ale Polívkův dědeček zabránil, najal potulného komedianta, který mu měl namluvit, že má slabý hlas. Nakonec se tak živil coby drogista a hraní měl jen jako koníček.
Moc času spolu v šatně plné líčidel ale strávit nemohli. Tatínek zemřel v jeho osmnácti letech. Snad proto Bolka vždycky zajímalo stáří. „Bylo to asi tím, že jsem měl staršího tatínka, který mi umřel v osmnácti před Vánocemi. Pak jsem byl v Brně. V úplně novém světě, a najednou jsem zahlédl tatínka v tramvaji, která odjížděla... Pořád hledám toho otce,“ svěřil se.
Maminka se jeho temné myšlenky snažila zlehčit svým typickým sarkasmem. „Kdyby ti táta neumřel, tak ani neodmaturuješ!“ říkala mu s oblibou, že Polívkovým profesorům bylo siroty líto. „Přitom jsem měl za jedna z češtiny, ruštiny i angličtiny. A trojku z matematiky, pravda...“ namítá s úsměvem komik.
VIDEO: Manéž Bolka Polívky číslo 56: Debata o korektních vtipech
