14°C
Petře, je to výhoda či nevýhoda mít stejné jméno jako slavný děda?
„Obojí. Jsem na jméno hrdý a ještě víc jsem hrdý na to, co děda dokázal a vybudoval. Občas se mi ale stane, že na mě lidi buď koukají skrz prsty, nebo mají nějaké očekávání či domněnky. Ale to mě opravdu nerozhází.“
Vyrůstal jste na písničkách Olympiku?
„To je jasné! Dodnes rád vzpomínám, že když jsme byli s bratrem Matoušem malí, pouštěli jsme si kazety dědových koncertů. Každý si vzal do ruky tenisovou raketu místo kytary a zpívali a hulákali jsme na celý barák. Samozřejmě to ale nebylo jen tak. Každý člen rodiny musel při vstupu do obýváku zaplatit vstupné!“ (směje se)
Takže jste od malička dědovým fanouškem?
„To rozhodně! Písničky Olympiku mám moc rád, rád si je zazpívám, jsou to skvělé pecky! Kdo by neměl rád Jasnou zprávu?!“
Na rozdíl od dědy jste začal hrát na saxofon. Proč zrovna ten?
„To je jednoduché. Byla to další věc, ve které jsem se opičil po bratrovi. Byl to jeho koníček, kterému se ale po letech přestal věnovat.“
Říkáte další věc. V čem se opičil ještě?
„Původně jsem vystudoval střední školu výpočetní techniky, kde jsem i odmaturoval v oboru programování a databáze. Brácha chodil na stejnou školu a oblasti IT se, na rozdíl ode mě, věnuje i nadále.“
Takže vaše muzikantská cesta nebyla úplně přímá…
„Hudba pro mě vždycky byla hobby. Ale v osmnácti letech, když jsem začal aktivněji hrát v různých kapelách, jsem si uvědomil, že je to ten správný směr.“
VIDEO: Petr Janda na narozeninách Františka Janečka: Bál jsem se přijít!
Petr Janda na narozeninách Františka Janečka: Bál jsem se přijít! Hana Hoschlová, Lukáš Červený
Diskutujete o ní s dědou?
„Ano, jedno z našich hlavních témat je samozřejmě muzika. Když jsem u něj, trávíme hodně času v jeho pracovně, kde pochopitelně řešíme hudbu. Mám rád, když vypráví historky ze života na turné, v kapele a podobně.“
Jakou nejlepší radu vám dal?
„Vždycky apeloval na to, abych měl rozhled. Abych se nesoustředil jen na jeden hudební styl, ale abych se soustředil na hudbu jako celek. A musím uznat, že když jsem odjel studovat do Ameriky, tak jsem to tam všechno pochopil a má v tom naprostou pravdu.“
V Americe jste nastoupil na prestižní Berklee College of Music v Bostonu. Bylo náročné se tam dostat?
„Vždycky bylo mým snem tam studovat. Jednoho dne jsem sebral odvahu a podal jsem si přihlášku. Bylo to mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdálo. Půl roku jsem trávil vyřizováním potvrzení, testů z angličtiny a samozřejmě nepřetržitým cvičením na saxofon. Přijímačky jsem dělal online přes Skype a pak jsem jen čekal a čekal na e-mail, kde bude napsáno: Jste přijat. A vyšlo to!“
Studium vám překazila korona. Jak to bude dál, budete se za oceán vracet?
„Ano, během první karantény jsem přiletěl zpátky do Prahy. Studium nám přerušili, školu zavřeli, takže semestr jsem potom dodělával online odsud z Česka. Rozhodně se tam toužím ještě vrátit zpátky, až se situace na celém světě uklidní.“
Co vám studium dalo?
„Začal jsem tam komponovat. Skládání hudby jsem se nikdy moc nevěnoval. Ale na Berklee jsem měl kolem sebe najednou tolik inspirace, že se tomu ani nedalo vyhnout.“
Z čeho čerpáte?
„Většinou z nálady. Když skládám, tak velkou roli hrají pocity. Myslím si, že potom je finální dílo více uvěřitelné a osobní. A to mám rád. Skládání se věnuji krátce, asi rok, ale i tak už mám počítač plný rozdělaných nebo hotových nápadů.“
VIDEO: Petr Janda pro čtenáře Blesku: Pusťte si vánoční koledu!
Petr Janda pro čtenáře Blesku: Pusťte si vánoční koledu!
