24°C
*Ve svém posledním rozhovoru o vás tatínek mluvil jako o své největší pýše. Co byste o něm řekl vy?
„Že pýcha je především na mé straně. Jestli jsem něčeho dosáhl, tak je to jeho zásluhou. Naučil mě jednu věc, která byla zmíněná i na obřadu – a tou byla jeho skromnost. Nad nikoho se nevyvyšovat. Respektovat druhé. A jestli něco chci, musím jít lidem v první řadě příkladem, pak třeba dosáhnu toho, že za mnou půjdou. Myslím, že kdyby tohle dělal každý a myslel to vážně, možná to pohne i naší planetou.“
*Jaký byl jako otec?
„Tatínek byl přísný, protože jeho vlastní tatínek byl také přísný. A jako otec jsem přísný i já, asi se to dědí. Ale byl spravedlivý, to je nutno říci. Byl jsem trestán, a to doopravdy, když jsem něco provedl nebo když jsem lhal. Naopak když jsem něco udělal dobře, uměl pochválit. A protože to mělo tu rovnováhu, bral jsem i ty tělesné tresty tak, jak se brát mají. Ne jako křivdu, ale jako cestu k nápravě.“
VIDEO: Syn Lubomíra Kostelky (†91) Martin na tátově pohřbu: Mohli jsme mu život prodloužit, ale nemělo to smysl…
Syn Lubomíra Kostelky (†91) Martin na tátově pohřbu: Mohli jsme mu život prodloužit, ale nemělo to smysl… Petr Macek, Lukáš Červený
*Žijete v Německu, tatínek v Česku, a přitom vím, že nebyl přítelem moderních technologií, jako je Skype, email, neměl snad ani mobilní telefon. Jak probíhal váš běžný kontakt?
„Prakticky výlučně po telefonu. Tatínek absolutně odmítal jakýkoliv počítač, natož Skype! Strašně moc jsem ho o to prosil, kdyby pochopil, jak je to jednoduché, mohli jsme se vidět každý den. I mobil odmítal, jakýkoliv smartphone, až nakonec měl takový tlačítkový telefon pro seniory. Byla to škoda, protože jsme si telefonovali i pětkrát denně, podle jeho zdravotního stavu. V posledních pěti letech to byla taková trvalá kontrola po telefonu. A každý druhý víkend jsem za ním z Německa jezdil.“
*Pro generace dětí byl dědou Lubinem z Kouzelné školky, byl jím i pro vaše děti?
„Byl skvělý dědeček. Děti na něj rády vzpomínají. Když je měl na chalupě, nevyprávěl jim žádné pohádky, ale říkal jim, jak se pálí slivovice, jak se zužitkuje sad, jak se hrajou karty, jak v nich správně podvádět, aby člověk vyhrál… Byl svérázný, ale měl čistou duši a srdíčko…“
*Jak byste chtěl, aby na něj lidé vzpomínali?
„Jako na člověka, který chtěl rozdávat radost. Měl jsi v sobě. Táta nebyl nikdy zapšklý, nikomu nezáviděl, nenadával, neznal nenávist. Ať už hrál jakékoliv role, čišela z něj čistota. Proto ani nikdy nehrál padouchy, nebylo to v něm. A nejvíc miloval práci pro děti, Kouzelná školka to jedině korunovala.“
*Nikdy si nestěžoval na zdraví, čím to, že se dožil tak vysokého věku?
„Myslím, že tím, že na sebe byl tvrdý. Žil v poměrně skromných podmínkách, myl se ledovou vodou, střídmě jedl… Pomohly mu jistě i ty tři malé panáčky slivovice denně. Byl tou slivovičkou trošku preparován, mumifikován. Je to dar země a slunce. A taky musím říci, že byl tvrdohlavý. Když si něco předsevzal, tak to dodržel. Tím se vracím k jeho životnímu rytmu, jako je ono mytí studenou vodou, pro mě nepochopitelné. Ani nikdy nekouřil, nepil černou kávu, takže nebyl zatížen negativními faktory. Ale klíčovým byl jeho pozitivní vztah k životu.“
Pohřeb Lubomíra Kostelky (†91): Loučila se celá ves! Proč ho tolik milovali? Lukáš Červený
*Když byl v nemocnici, říkal jste, že už si svého stavu není vědom. Stihli jste se rozloučit?
„Stihli, byl jsem za ním ještě v neděli, a ve středu zemřel. Když jsme se viděli, byl ještě při smyslech, ale já tušil, že ho vidím živého naposledy. On to samozřejmě nevěděl, jenže mě to bylo bohužel jasné. Potom už se mu vědomí začalo kalit, a nakonec mu organismus vysadil úplně.“
*Muselo být těžké, když se ve vás praly pocity syna a lékaře, který ví, že už nemůže pomoci…
„Určitě. Když děláte akutní medicínu jako já 34 let, víte naprosto detailně, co se děje a jak člověk odchází. I kdybychom použili všechny dostupné moderní metody, jen bychom prodloužili jeho odcházení. Domů do Kamberka by se už nikdy nevrátil. Člověk ví, že by mu život dokázal ještě prodloužit, ale bylo by to bezcílné, iluzorní a nerealistické. Jako kardiochirurg jsem k tomu musel tak přistoupit.“
*Kamberk tatínek miloval, ale pohřben chtěl být jinde, tam, kde se narodil…
„To bude. Slíbil jsem mu to. Vrátí se do Lulče, vesničky asi dvacet kilometrů od Brna, kde je rodinná hrobka Kostelků, kde je jeho tatínek, maminka a brácha. Vždycky si přál vrátit se tam. Slavnostní uložení tam proběhne 5. ledna, takže mít možnost rozloučit se s dědou i moravská větev rodiny, která ne celá měla možnost dorazit na poslední rozloučení do Kamberka.“
VIDEO: Zemřel Lubomír Kostelka (†91): Před smrtí přišel o jedno oko!
Zemřel Lubomír Kostelka (†91): Před smrtí přišel o jedno oko! Petr Macek, Jan Jedlička
