21°C
Jednou z vašich posledních knížek byla ta s názvem Takový byl Karel Gott. Byli jste se Slavíkem přátelé?
„Přátelé určitě ne, znali jsme se pracovně. Seznámil nás asi před dvaceti lety jeho německý spolupracovník Filip Albrecht. Karel Gott měl velice dobrý přehled o tom, kde jaký novinář pracuje, jaké jsou jeho schopnosti a v čem mu může být přínosný. On velice dbal na svůj mediální obraz a podle toho taky k novinářům přistupoval. Při každém setkání působil dojmem, že právě to je ten nejdůležitější bod jeho dne. Ať už to byla pravda, anebo ne, dal vám zažít ten pocit a bylo to velice příjemné.“
Vzpomenete si na nějakou nezapomenutelnou chvíli, kterou jste s ním zažil?
„Rád vzpomínám, jak jsme za ním byli s kolegou posláni do Las Vegas poté, co vyšlo najevo, že se tam oženil. Dal nám při loučení na letišti svůj itinerář, takže jsme se pak vydali po stopách jeho svatební cesty - létali jsme vrtulníkem nad Vegas i Grand Canyonem, chodili na všechny show, prostě si užívali podle jeho návodu. Nebo když mi jednou ráno rozezlený telefonoval, že někdo vyfotil v jeho tehdy nově otevřeném muzeu Gottland záchodovou mísu a napsal k tomu, že to je ono místo, kam i Mistr chodí sám. Nakonec vyšlo najevo, že
to spáchala úplně jiná redakce, takže se velice rozpačitě omlouval s tím, že tím je to spláchnuté a pokud příště něco vyvedu já, mám od něj vyplísnění k dobru - jeden průšvih zdarma. Takových momentů bylo mnoho.“
Co vás pak zaskočilo z toho, co vám o Slavíkovi řekl někdo z těch, které jste zpovídal?
„To, co bylo řečeno off-record a co nemohu říci! (smích)“
VIDEO: Jaký byl Karel Gott? 35 jeho přátel o něm promluvilo v nové knize Petra Macka!
Jaký byl Karel Gott? 35 jeho přátel o něm promluvilo v nové knize! Petr Macek, Aleš Brunclík
Je jednou z knih, které jsou postavené na rozhovorech o dané osobnosti. Stane se, že někdo takový rozhovor odmítne?
„Přirozeně. Ke Gottovi třeba nechtěl hovořit Antonín Gondolán. Do jiných knih se mi zase nikdy nepovedlo zlákat Jiřího Bartošku, protože prostě vzpomínkové rozhovory nedělá, nemá to rád. Chápu a respektuji to, takových je více. Zdeněk Svěrák je taky ,uvzpomínaný'.“
Jak dokážete, že vám lidé svěřují často velmi soukromé historky a názory?
„Píšu jen s lidmi nebo o lidech, které dobře znám, máme spolu už nějakou historii a vzájemně víme, co od sebe očekávat. Vědí, co jsem napsal. A kvitují, co jsem nenapsal. (smích) A taky píšu jen o těch, se kterými jsem si sedl lidsky. Asi to ze mě cítí. Jinak se povídá s někým, kdo se orientuje v kontextu a s kým třeba máte i další společné známé, a jinak s někým, kdo pase opravdu jen po nějaké pikantérii.“
Těch vašich knih je opravdu nepřeberné množství. Jak vzpomínáte na režiséra Václava Vorlíčka, s nímž jste také jednu napsal?
„Když jsem psal scénáře pro jeden televizní dokumentární cyklus o slavných osobnostech, Václav Vorlíček byl jedním z nejčastějších respondentů. On zkrátka točil výrazné filmy s výraznými osobnostmi. Pokaždé, když jsem mu zavolal, rovnou se hlásil slovy: ,Tak o jaké mrtvole mám mluvit tentokrát?' (smích) Jeho filmařské historky jsem miloval a jsem rád, že se nám je nakonec podařilo dát na papír. Myslím, že to bylo opravdu na poslední chvíli. Jen krátce poté ho začalo zlobit zdraví a utíkaly mu myšlenky. Třeba jsme měli schůzku ve čtvrtek ve čtyři - aby se mu tu dobře pamatovalo - a on se ozval v pátek v pět, jestli to platí. (smích)“
Naposledy jste vydal knihy o Ivě Janžurové a Jiřině Bohdalové. Jak je těžké získat jejich důvěru, přiblížit se jim?
„Já jsem se nesnažil nějak plánovaně získávat jejich důvěru. Jak už jsem řekl, prostě je mám rád, mám rád jejich filmy, vyrůstal jsem na nich... a podle toho se k nim chovám. Jako k hvězdám a jako k legendám. Když po nich chci, aby mi něco vyprávěly, žádám je, aby mi to říkaly, jako bych byl jejich vnuk. S nimi to nikdy není strohé ani strojené.“
S ilustrátorem Petrem Koplem jste také autorem komiksových příběhů Dechberoucí Zázrak nebo Pérák. Proč jste se pustil i do komiksu?
„Komiksy jsem četl už jako dítě, hlavně ty superhrdinské, jako byl Spider-Man, a proto bylo mým snem se na něčem takovém podílet u nás. A když se dlouho nic nedělo, a seznámili jsme se s výtvarníkem Petrem Koplem, rozhodli jsme se něco takového rozjet sami. Podpořilo nás v tom vydavatelství CNC, kde pracuji - Dechberoucí Zázrak měl svůj vlastní časopis, vyšel první sborník a Pérák vychází v ABC.“
Jak jste vybíral svého hrdinu?
„Chtěli jsme, aby byl typicky český. A protože Praha je kolébkou magie, jeho schopnosti pramení z ní, zdědil je od Golema. Do cesty mu klademe postavy českých dějin a pověstí, jako je Bílá paní, vodníci nebo Faust, a jméno Zázrak je poctou našemu oblíbenému vydavatelství komiksových superhrdinů Marvel. A taky bylo zázrakem, že se projekt v našich skromných podmínkách vůbec povedlo realizovat a že měl úspěch.“
Svého dalšího hrdinu jste našel v knihách Arthura Conana Doylea - jak vás napadlo, že budete pokračovat v příbězích o legendárním detektivovi Sherlocku Holmesovi?
„Protože mi v jeho světě bylo dobře. Pracuji jako novinář, kde zprávy stárnou rychlostí hodin, co se udá ráno, může být odpoledne jinak, takže ve světě páry a plynových lamp, kde je nejrychlejší cestou spojení telegram, si vždycky odpočinu.“
To na Sherlocka Holmese neexistuje nějaká licence? Prostě jste o něm mohl začít psát?
„Sherlock je volný a k dispozici všem. (smích) Sám jeho autor Sir Artur Conan Doyle ještě za svého života vyzval autory, aby se jeho detektiva chopili, dal jim volnou ruku. A i tak by dnes už byla naplněná lhůta sedmdesáti let od smrti původního autora, po které literární postavy a díla ,propadají' všanc veřejnosti - pokud to není řešeno nějak specificky.“
Příběhy se Sherlockem píše řada spisovatelů i v Anglii a Americe - přesto se vám podařilo i tam vaše knihy vydat. Jak moc to bylo složité?
„Je mi až trapné přiznat, že to tak složité nebylo. (smích) Zjistil jsem si, jaké vydavatelství v Anglii Sherlocka vydává, oslovil jsem mailem jeho šéfeditora, poslal mu rukopis a on ho po čase přijal a vydal. A pak ještě další dva. Distribuují se ve všech anglicky mluvících zemích, odkud si nacházejí cestu dál do světa. Letos mi třeba vyjde už druhý Sherlock v Itálii.“
Právě vyšel váš další Sherlock - Sherlock Holmes & Golemův stín. Jak na něj čtenáře navnadíte?
„Je to už vlastně reedice toho úplně prvního románu, který vyšel původně v roce 2007 a v zásadě všechno to moje psaní odstartoval. Odehrává se částečně v Čechách a trošku jsem v něm zhřešil - ale možná i díky tomu jsem zaujal. (smích)“
Vy ovšem nepolevujete ani v knihách o českých celebritách. Prozradíte, o kom zrovna teď chystáte novou knížku?
„Řeknu hroznou věc - pandemie koronaviru mnoha věcem nepřeje, ale psaní ano. Jen proto, že mají čas se tomu věnovat, letos vyjdou memoáry rovnou dvou osobností, které mám rád. Obě knížky jsou navíc spjaté i s životními milníky - Hana Zagorová oslaví 75. narozeniny a Veronika Žilková šedesátiny.“
VIDEO: Václav Vorlíček (†88) před smrtí sepsal vzpomínky: Kteří herci ho zlobili?
Václav Vorlíček (†88) před smrtí sepsal vzpomínky: Kteří herci ho zlobili? David Turek, Aleš Brunclík
