Jak byste popsal sám sebe po zkušenosti v Survivoru?
To je těžká otázka. Budeme se držet tématu Survivoru? Tak samozřejmě šťastně, protože se mi splnil sen ho vyhrát. Na druhou stranu jsem rád za to, že se pokračuje v natáčení Survivoru a že ten samý pocit, nejenom tedy z vítězství, ale z toho být součástí toho může zažít někdo další.
Jaké bylo to odstřižení od reality? Protože spousta lidí si neumí představit, jaké to je odložit telefon a že všudypřítomné informace k vám netečou.
Je to jedna z těch věcí, kvůli čemu se říká, že Survivor je jedna z nejtěžších reality show na světě. A opravdu, odstřižení od běžných informací, které denně člověk má, je jeden z těžkých faktorů. A to jsem se zkoušel zeptat na blbost, třeba, jestli v Praze sněží. Tým vám opravdu vůbec nic neřekne, drží vás tam, v bublině. Hlavní je stesk po rodině a po denním kontaktu a vědět, jak se rodina má. To bylo pro mě nejtěžší.
O čem se dá říct, že se vám v hlavě absolutně psychicky zatluče a co naopak otevře?
Já jsem si to tak nějak rozděloval. Pokud jsme byli ve hře a vzhůru, tak jsem byl ten Survivor, hráč, který sleduje ostatní hráče, sleduje, s kým si může rozumět, kdo je na druhé straně barikády, koho asi bude třeba vyloučit. A večer, když byl jakoby klid před spaním, tak jsem se uzavíral sám do sebe a vytahoval jsem vzpomínky na domov. My jsme odjížděli v lednu, takže jsem myslel primárně třeba na Silvestra, Vánoce, na hezké vzpomínky, které člověk s rodinnými příslušníky má. Abych si dopřál trošku emocí, které mi chyběly. Opravdu ten smutek byl u mě asi to nejsilnější, co mě tam ubíjelo.
Naučil jste se poté víc vyjadřovat svoje city lidem, které máte rád?
Já mám obecně problém umět vyjadřovat pocity a city, které mám. Ale samozřejmě lidem, které mám rád, je potřeba to říkat. Nejenom dokazovat. Takže doufám, že jo. Že lidi vědí, že je mám rád. (smích) Pokud ne, tak se za to moc omlouvám, budu se snažit víc.
Jak pro vás po tom všem byla fascinující páková baterie a tekoucí voda?
Musím říct, že Karibik je tak krásná oblast, že třeba z pohledu hygieny mně vlastně to moře vyhovovalo úplně perfektně. A jako Čech, člověk, který moře nemá, tak to pro nás bylo něco jako wow. Lázně. Je pravda, že nám chyběly věci jako šampon, mýdlo, zubní pasta a ačkoliv jsme po tom toužili, nejvíc jsme toužili po jídle samozřejmě. Ale musím říct, že tyto věci kolem hygieny vám po tom přijdou zase tak automatické a samozřejmé, že to velmi rychle splyne.
Jsem na něj pyšná, říká Perkausová o bratrovi, který vyhrál show Survivor |
Co vám řekl zubař po návratu?
(smích) To vím naprosto přesně. Odjížděl jsem s tím, že jsem si nechal zkontrolovat chrup, aby mě tam náhodou něco nepřekvapilo a díky tomu, že jsem si čistil zuby těmi kokosovými vlákny a popelem z ohně, tak zubař říká, že mám odhalené krčky. Takže přece jenom na těle se to projevuje, ten život v Survivoru, na ostrově. U mě se to projevilo právě třeba takhle.
Posunul to třeba i někam váš sourozenecký vztah se sestrou?
Já myslím, že ne. S Evičkou si rozumíme vlastně pořád stejně. Na stejné vlně. Mám takový trošku dobrý pocit z toho, že ona, jak byla mediálně známá, tak jsem ji lehce dohnal. Takže teď se dovedu vžít do situace, jaké to je spravovat Instagram, mít někde nějaké fanoušky, když jdeme spolu do restaurace. Tak jsem předtím vnímal tu pozornost, která se upírala na ní jako na moderátorku zpráv. A teď chápu některé věci, kdy si třeba raději sedala směrem zády do restaurace a ne čelem. Takže mám pro ni teď větší pochopení.
Čemu se dnes věnujete?
Vrátil jsem se do svého zaměstnání, které mě naplňuje. Stále ještě mě naplňuje. Na druhou stranu ta provázanost s tím, že člověk byl v televizi, nějakým způsobem mediálně znám, to lehce narušuje. Je to v tom pozitivním i v negativním slova smyslu. Člověk se s tím musí naučit pořád nějak pracovat. Ještě nejsem úplně sžitý, ačkoliv to budou už dva roky od té doby, co jsem vlastně v Survivoru byl. Je to určitá věc, která mi dává zabrat.
Reality show Survivor zná svého vítěze, který získal 2,5 milionu korun |
Pozoroval jste zájem například i ze strany slečen, které by třeba chtěly být po vašem boku, ale nechce se jim úplně pracovat? Víte, na co narážím?
Vím, na co narážíš, na druhou stranu všichni vědí, že mám partnerský vztah a že už jsem ho měl nějakou dobu před svým odletem. Pokud někam dávám fotky z našeho soukromí, tak je tam většinou i moje partnerka, takže si myslím, že jsem od tohoto naštěstí byl relativně oproštěn. Ale mám samozřejmě kamarády, kteří se mnou byli v Survivoru, takže vím, jak to tam bylo. Myslím si, že to je přirozenost asi každé slečny, která hledá vztah. A mít vztah s někým, kdo je jí víc na očích, tak jí to dává samozřejmě pocit, že by po jeho boku zrovna mohla být ona. Známe to u fotbalistů, hokejistů, tak proč ne třeba u lidí, který prošli reality show. Ale to není můj případ.
Teď nás čeká nová řada Survivoru. Jaký je podle vás klíč k přežití?
Základem je, aby si účinkující uvědomili, že dostali obrovskou příležitost, kterou nedostala spousta dalších tisíců lidí. A aby tu příležitost uchopili, jak nejlíp můžou. Aby mysleli na to, že sice to je jejich zážitek, zkušenost, ale my budeme ti diváci za obrazovkou. To mi třeba chybělo, teď už si to uvědomuju víc, myslet taky na diváky a dělat jim show. Tím se z toho hráče stane ten lepší, zajímavější hráč, na kterého budou ostatní víc vzpomínat. To jsme se museli teprve naučit, ale ti po nás už mají aspoň představu, do čeho jdou a mohli by to umět lépe prodat.
Oceňujete, že už budete navždy zapsaný jako vítěz?
Samozřejmě, že ano. Šel jsem tam s tím, že si chci někdy zkusit zahrát Survivor. Když jsem ucítil příležitost, že bych ho mohl i vyhrát, tak to pro mě byl takový nový wow efekt a z pohledu fanouška té reality show mám ze sebe opravdu dobrý pocit. Vnímám to z obou stran, ze strany účinkujícího, který to vyhrál, ale zároveň i fanouška, který si řekne: „Ty jo, ale jako tys to fakt vyhrál.“ A to mi furt zůstává. Jsem za to vlastně rád. Pořád jsem za to rád.
26. ledna 2022 |
