19°C
Čerstvě jsme vstoupili do nového roku, mnozí z nás také s předsevzetím. Dáváte si nějaké i vy? Jak se pak udržet a nespustit z uzdy?
Pokud máte na mysli nesmyslná předsevzetí, která si lidé v novoroční kocovině dávají, tak ta nefungují nikdy. Raději než dávat si předsevzetí volím strategii dělat promyšlená rozhodnutí. V takovém případě nejde o »držení se na uzdě«, ale naopak o popuštění uzdy svým snům a přáním – a takových rozhodnutí se držet je radost!“
Stále jsme v covidové pandemii, věnujete se i tomuto tématu?
Nejsem epidemiolog ani infektolog, proto sleduji informace v odborném prostoru a snažím se vyvracet lidem nesmysly šířené šeptandou a po internetu. Očkovaná samozřejmě jsem, chystám se jít na třetí dávku.
Ovlivnila pandemie vaši práci a váš osobní život?
Pandemie v roce 2020 můj pracovní režim ovlivnila dost zásadně, protože jsme jako psychoterapeutická a poradenská praxe museli na půl roku zavřít, ale byla jsem pojištěná a čerpala státní podporu, takže žádná hrůza. Díky covidu jsem přešla do režimu on-line, takže teď jednak přednáším, ale také vedu psychoterapeutické konzultace i v on-line prostoru a užívám si přednášek kolegů z celého světa. V tomto tedy vidím velký posun k lepšímu a rozšíření možností vzdělávání i práce.
Navíc prší, do měst se vrátili ptáci a lidé zjistili, na koho je spolehnutí a na koho ne. Toto vše považuji za velká pozitiva doby covidové. Samozřejmě velice lituji všechny, jimž tato pandemie zasáhla negativně do života, a držím jim palce.
U dam se to sice neříká, ale mně to nedá. Letos oslavíte kulatiny. S jakými pocity šedesátku vyhlížíte?
Od malička jsem se těšila, že budu důchodkyně. Toto vysněné povolání se mi ale vinou státního zadlužování stále vzdaluje. Měla jsem jít kdysi do důchodu v 54, pak v 56, pak v 60, nyní se zdá, že bych mohla jít v 63 letech – je to taková mrkev před nosem, která vždycky zmizí přibližně tři až pět let před tím, než toho věku dosáhnu.
Takže žádná změna s tím, že »pojedu šesté gumy« pro mne nenastane. Barvu vlasů jsem změnila k pětapadesátinám, k šedesátinám dostanu vnučku, takže k pětašedesátinám snad bude i ten vysněný důchod.
Slavíte narozeniny ráda?
Narozeniny jsme s rodiči a prarodiči vždy slavili hromadně, a to na narozeniny mého táty – všichni jsme se narodili v červenci a jeho narozky byly uprostřed. Jako vodačka jsem vždycky o narozeninách byla buď na puťáku a dostávala »hobla« do vody, nebo byla na chalupě, takže jsem si nenavykla narozeniny nějak moc slavit.
Nejsem slavicí typ a na »hobla« už jsem stará, takže stačí kytka anebo SMS či telefonát. Stejně za ten den patří dík spíš mé mamince. Slavit, možná, budu až stovku. Teď je to ještě malé číslo.
Naše psychika v průběhu života prochází mnoha změnami. V čem je z vašeho pohledu vyšší věk fajn?
Podle mého názoru záleží spíš na tom, zda člověk věkem zraje a moudří, uvažuje o sobě a o světě stále s větším nadhledem a odstupem a případně si dokáže užívat svobody dospělosti, nezávislosti a nasbíraných zkušeností. Změna je život, říká se – a život je změna.
Důležitým tématem, kterým se psychoterapeuti ve své praxi zabývají, je laskavost k sobě samému. Proč nám to často nejde? Proč dovedeme pochválit a ocenit ostatní, ale pochvalu od druhých naopak shazujeme?
Možná to je v našem kulturním prostoru důsledek výchovy »ke skromnosti a nevyvyšování se«. Znáte to ze školy i z rodiny možná sami: hlavně si o sobě moc nemysli, tentokrát se to povedlo – ale pozor, ať nezpychneš... atd. U nás ve střední Evropě se málo chválí, zato sebekritiku provádíme víc než ochotně, je to jakýsi kulturní zlozvyk a hra »na skromnost«.
I v běžné konverzaci na Jak se máš? odpovídáme Ujde to, na Děkuji říkáme Není zač a z toho pak vznikne pocit, že vlastně málo chválíme a oceňujeme – sebe i druhé. Že by to byl důsledek socialistické minulosti, kdy soudružské kritiky bylo moc a pochval minimálně? Pojďme to změnit!
Jak ráda odpočíváte?
Nejraději si něco čtu a poslouchám v rozhlase pořady o vědě. Když je venku pěkně, ráda jezdím na kole, v zimě chodím tancovat a v létě se ráda projíždím na kanoi. Luštím ráda sudoku a divte se, i křížovky a hlavolamy. S dětmi hrajeme různé deskové hry, s partnerem karty a šachy.
Pohyb je téma, které stále dokola řešíme vesměs všichni. Jaké pohybové minimum potřebujeme pro zdravý život?
Neexistuje »doporučení pro každého« – vždy záleží na věku, kondici a zdravotním stavu a předchozích zvyklostech. Ptáte-li se na nějaké rozmezí, pak naprostým pohybovým minimem je pohyb na čerstvém vzduchu, ideálně aerobní – tedy chůzí – po dobu alespoň 8 až 12 hodin týdně.
Podělila byste se na závěr o svůj tip na zdravý oběd?
Zdravý pro koho? Já třeba musím být opatrná na konzumaci velkých ryb, ale nejraději bych si dala třeba hovězí vývar s játrovými knedlíčky, lososa na tymiánu s bramborami a ghíčkem, jako salát červenou řepu a jako zákusek třeba cheescake s dobrou kávou. Ale každý by měl obědvat, nejen v neděli, podle svého věku, diagnóz, psychické i fyzické zátěže, aktuálního zdravotního stavu a chuti.
„Přestali jsme obědvat.“ Doktorka Cajthamlová o obezitě, dětech a nešvarech u jídla za covidu
„Přestali jsme obědvat.“ Doktorka Cajthamlová o obezitě, dětech a nešvarech u jídla za covidu Pavlína Horáková, Aleš Brunclík
