Jiřina se narodila v dubnu roku 1912 v Praze do rodiny továrenského mistra, který se nemohl smířit s tím, že má místo vytouženého syna dceru, tak ji nazýval Jiřím. Také ji vychovával v chlapském duchu a lásce ke sportu. Už jako malá hrála tenis, cvičila, běhala, lyžovala a jezdila na kánoi.
Už v dětství se u ní také projevovaly herecké vlohy, ale tatínek si nepřál, aby šla na konzervatoř. Nakonec se rozhodla jít na zkoušky tatínkovi navzdory a byla přijata. Téměř rok otec nevěděl, že studuje na konzervatoři, ale myslel si, že nastoupila na obchodní akademii.
Jako první si jejího talentu všimli v Osvobozeném divadle a šestnáctiletá Jiřina brzy začala vystupovat na prknech, které znamenají svět. Následovaly nabídky na první role. Studenti konzervatoři měli ale zakázáno hrát, dokud nedostudují, Jiřina tak musela vystupovat pod jménem své maminky. Jenže, co osud nechtěl, o talentovanou herečku se brzy začal zajímat tisk a tatínek si brzy spojil dvě a dvě dohromady. Došlo mu, že dcera rozhodně na obchodku nechodí, rozzuřil se a vyhodil ji z domu.
Nejvíce excelovala v dramatu Maryša či filmu Muži v offsidu
Štěpničková brzy nastoupila do Národního divadla, kde roku 1933 excelovala v dramatu Maryša. Po šesti letech se přesunula do Divadla na Vinohradech. Od roku 1931 se začala objevovat i ve filmu. Před válkou hrála po boku Huga Haase v komedii Muži v offsidu. Následovaly role vedle hvězd jako Vlasta Burian nebo Oldřich Nový.
Její skvěle našlápnutou budoucnost pokazil však komunistický puč v roce 1948. Jiřina odmítla podepsat spolupráci s StB, čímž pro ni kariéra skončila. Roku 1951 se se synem rozhodla pro emigraci. Bohužel ji ale zradil převaděč a pokus o útěk se nezdařil. Štěpničková se dostala před soud a režim se ji rozhodl dát jako odstrašující příklad pro ostatní.
Kolegyně si pro ni prý přály trest smrti, dostala patnáct let
Nakonec vše dopadlo tak, že lidé z divadel posílali petice, kde si přáli, aby herečka dostala trest smrti. Prý šlo především o tyto čtyři herečky - Světlu Amortovou, Soňu Neumannovou, Jarmilu Švábíkovou a Světlu Svozilovou. Tuto informaci pustila na světlo světa Vlasta Chramostová, ale Jiřina Švorcová ji následně zase popřela.
Ať už to bylo jakkoliv, Štěpničková dostala patnáct let nepodmíněně. Nakonec si odseděla celých deset let, než se dostala na svobodu. Syn Jiří skončil v dětském domově. Pomáhat se jí tenkrát snažil například Zdeněk Štěpánek nebo Karel Höger. Díky jejich agitaci jí byl pravděpodobně trest o pět let zkrácen. V roce 1960 byla tedy podmínečně propuštěna.
Zdroje: Česká televize, Deník
