Kdybyste Day-Lewisovi tvrdili, že je hvězda, nejspíš by s vámi nesouhlasil, protože po tom nikdy netoužil. A pravděpodobně by se s vámi ani nebavil, protože by byl někde uprostřed divočiny a stahoval z kůže ulovená zvířata nebo se od šéfa kostýmního oddělení newyorského baletu učil šít šaty ve stylu padesátých let.
Day-Lewis zůstával v roli, i když se vypnuly kamery, a na place ho tak museli kolegové krmit. Invalidní vozík neopouštěl, ani když měl volno.