ČÍM MĚ V ŽIVOTĚ NEJVÍC PŘEKVAPIL/PŘEKVAPILA
Monika: Že si mě vzal. (smích) Po 10 letech vztahu přišla otázka, zda spolu zůstaneme, anebo půjdeme každý svoji cestou. A přišla nabídka k sňatku. Dnes je tomu krásných 18 let, co jsme spolu. A 24. 8. slavíme osm let manželství. Překvapil mě i tím, že si ve svém věku troufl na založení rodiny. Domov je tam, kde je rodina.
Pavel: Ano, má pravdu.
CO MÁM NA NĚM/NÍ NEJRADĚJI. ZA CO HO/JI OBDIVUJI
Monika: Pavel je praktický, zručný člověk. A samostatný. Takže, když jsem v práci, dokáže se o sebe a domácnost postarat. Je nezávislý. Nezávislost, rovná se svoboda. Tu vyžaduji i ve společném životě, neboť ve vztahu se musí dýchat. Nemám ráda kontrolu, tak mi v mé produkční práci nechává svobodu a je současně i velkým rádcem. Má určitý nadhled a jen tak ho nic nevykolejí. Obdivuji ho za jeho vitalitu, má velmi sportovního ducha. Když například v domácnosti něco určitého chybí, sedne na kolo a jede to koupit. Kdežto já sednu do auta a přivezu spousty dalších nepotřebných věcí. (smích)
Pavel: Ano, má pravdu.
V ČEM SE NAPROSTO SHODNEME
Monika: Ve výchově našeho šest a půl letého syna. Já i muž jsme byli vychovávaní v určitém řádu. Museli jsme poslouchat. Mám ráda, když je vše do posledního puntíku naplánované. Kdo co udělá, zařídí. Život musí mít řád a pořádek dělá přátelé. Musí být ve skříni komínky. Jinak bude zle!
Pavel: Ano, má pravdu.
ZA CO NEJVÍC UTRÁCÍ A JÁ SE TOMU DIVÍM
Monika: Pavel je velmi skromný člověk, moc neutrácí.
Pavel: Ano, má pravdu.
NA CO MÁME ODLIŠNÝ NÁZOR
Monika: Většinou se shodneme. Z počátku našeho vztahu to byl především jiný názor na lidi. S věkem se člověk učí. V životě musí člověk spoléhat jen na svoji intuici, neboť je vždy pravdivá.
Pavel: Na všechno.
KDY JSME SE O NĚJ/NÍ NEJVÍC BÁLA/BÁL
Monika: Když onemocněl. A také když absolvoval náročné natáčení Pevnosti Boyard, kde to opravdu vyžadovalo přípravy a fyzickou kondici.
Pavel: Monika není nikdy nemocná.
NAŠE POSLEDNÍ HÁDKA
Monika: My se nehádáme. Jsem mírumilovný člověk. Hádky nevyhledávám. Mám ráda klid a pohodu, ale rozčílit se umím!
Pavel: Už si to nepamatuji.
ZLOZVYK, KTERÝ TAKTNĚ PŘECHÁZÍM
Monika: Kouření. Asi by měl ubrat, ale je to jeho vášeň a jeho život.
Pavel: Monika nemá žádné zlozvyky.
CO PO MĚ ZDĚDIL NÁŠ SYN
Monika: Pečlivost, pořádek a urputnost.
Pavel: Skoro všechno. Veselou povahu a sportovní nadání. Je to komediant, rád se předvádí.
KDY MĚ BEZPEČNĚ ROZESMĚJE
Monika: Skoro nikdy.
Pavel: Ano, má pravdu.
JAK MOC NÁM CHYBÍ DIVADLO
Monika: Určitě chybí, neboť jsme byla bezvadná parta hic a zažili jsme na cestách mnoho legrace. S covidem odešlo divadlo a také blízcí lidé, kteří byli v našem zázemí. Pavlovi se nechtělo zase novým lidem vše od začátku vysvětlovat, jak postavit scénu, nasvítit, nazvučit. Je to pro něj lepší. Má svůj klid a užívá si malého Maxmiliánka. Kdežto já jsem v covidu najela na streamovací platformu koncertů a zůstala jsem již u produkce koncertů a velkých projektů a moc mě to naplňuje, neboť mám určitou svobodu v tom, co dělám a s kým. Pracuji jen s pohodovými lidmi a s umělci, kterých si já osobně nesmírně vážím a v životě něčeho dosáhli. Mám ráda profesionální přístup a na to si potrpím. Když něco řeknu, slíbím, tak to bude.
Pavel: Mně už nechybí nic. Jenom v zimě nektarinky.
KDY V NĚM/NÍ VIDÍM SVÉHO PRINCE/ SVOU PRINCEZNU
Monika: Každý večer a každé ráno! (smích) Pavel byl a je princ. Jednou snad napíšu knihu Život s princem. Moc ráda píšu.
Pavel: To víte, já už špatně vidím.
ČÍM TEĎ NEJVÍC ŽIJEME
Monika: Je léto a mám řadu krásných hudebních produkcí jako 4Tenoři, Marušku Rottrovou, Lenku Filipovou… Teď zrovna připravuji velký projekt ke 105. výročí Československa, který se uskuteční 20.10. v pražském kongresovém centru. To bude událost roku 2023, kde se setkají ti nejlepší umělci z české a slovenské hudební scény. Postupně se připravují vánoční programy například Hvězdy Vánoc na Broadway II, 11.12. v doprovodu orchestru Felixe Slováčka ml. Pak na 19.12. připravujeme 50. výročí Tři oříšky pro Popelku v pražské O2 aréně a to bude velké. Všechno je pomíjivé, jenom Popelka je věčná.
Pavel: Já teď píšu knihu, svoji autobiografii, která bude spojená s výročím Popelky.
KDE SE VIDÍME ZA DESET LET
Monika: To by mě samotnou zajímalo. Určitě se svojí šťastnou a zdravou rodinou. Mít určitý směr a cíl a finanční prostředky, abychom se měli všichni dobře. Přeji si svět bez katastrof a válek.
Pavel: Jako vždy u moře na jachtě. Plavu si, ani nevím jak, vždyť nemám prsa, nemám znak, mám jen hlavu plnou ideálů…
