Jak informují britský Guardian nebo list The Irish Times, muzeum se vyjádřilo poté, co sám Boyne kritizoval nadbytek knih užívajících název někdejšího vyhlazovacího tábora, jako jsou Tatér z Osvětimi od Heather Morrisové, Sabotér z Osvětimi od Colina Rushtona, Osvětimská knihovnice od Antonia G. Iturbeho nebo Bratři z Osvětimi od Malky Adlerové.
"Jak vydavatelé a spisovatelé neustále opakují stejná tři slova, ke kterým jen pokaždé přiřadí jiné podstatné jméno, sice tím budují žánr, který se dobře prodává, ale ve skutečnosti by si názvy i látka děl zasloužily o trochu víc přemýšlení a rozvahy," napsal John Boyne na Twitteru, odkud svůj příspěvek od té doby odstranil.
Muzeum Auschwitz-Birkenau v reakci napsalo, že jeho obavám rozumí a že už se vyjádřilo k nepřesnostem v některých dílech, zejména v Tatérovi z Osvětimi od Heather Morrisové, který "obsahuje četné chyby a informace neslučující se s fakty, stejně jako zveličování, chybné výklady a úmyslná zmírnění".
Muzeum ale také nasdílelo odkaz na článek, který čtenáře varuje právě před Boyneovým příběhem. Kniha nazvaná Chlapec v pruhovaném pyžamu, které se od roku 2006 celosvětově prodalo přes sedm milionů výtisků a podle níž dva roky nato vznikl celovečerní film s Asou Butterfieldem v hlavní roli, vypráví o malém Němci Brunovi, který se v Osvětimi spřátelí s židovským hochem žijícím na opačné straně ostnatého plotu.
V českém překladu Jarky Stuchlíkové Chlapce v pruhovaném pyžamu vydala nakladatelství BB art a později Slovart. Boyne knihu představil před třemi roky na pražském veletrhu Svět knihy.
Esej publikovaná na stránkách Centra pro výklad a studium holokaustu upozorňuje, že mnoho čtenářů považuje Chlapce v pruhovaném pyžamu za historický příběh a že si jím pomáhají učitelé ve Velké Británii, když dětem vysvětlují, co byl holokaust. Příběh je však fiktivní a události, jež líčí, by se takto nikdy stát nemohly, varuje autorka eseje Hannah Mayová Randallová.
We understand those concerns, and we already addressed inaccuracies in some books published. However, "The Boy in the Striped Pyjamas" should be avoided by anyone who studies or teaches about the history of the Holocaust. https://t.co/dVJ9kf9dtz
— Auschwitz Memorial (@AuschwitzMuseum) January 5, 2020
Ta vyjmenovává konkrétní "historické nepřesnosti a stereotypy v líčení hlavních postav, které prodlužují životnost nebezpečných mýtů o holokaustu".
Upozorňuje například, že coby syn vysoce postaveného nacistického důstojníka by se Němec Bruno ve vyhlazovacím táboře nemohl jen tak spřátelit s židovským chlapcem. Ve skutečnosti by hoch podle zákona musel narukovat do mládežnické organizace Hitlerjugend. Stejně tak by nebylo možné, aby ve stejné době netušil, kdo jsou Židé nebo Adolf Hitler, neboť na to nacistická propaganda zejména u dětí dbala.
"Popis Brunovy postavy v knize rozšiřuje přesvědčení, že většina německých občanů netušila, co se kolem děje. Ve skutečnosti širší veřejnost v Německu i okupovaných zemích Evropy dobře věděla, že Židé jsou pronásledováni, nuceni k emigraci nebo umisťováni do transportů. Mnozí také věděli, že jsou Židé zabíjeni," uvádí esej.
Její autorce dále vadí, že postava židovského chlapce Šmuela je v Boyneově knize redukována na jednostrannou, pasivní oběť. Ve skutečnosti by Šmuel patrně hned po příjezdu do Osvětimi skončil v plynové komoře. "I kdyby si ho nacisté vybrali na nucenou práci, určitě by neměl čas trávit většinu dne tím, že se poflakuje po koncentráku," varuje text.
Autor knihy John Boyne v reakci napsal, že jen úvodní odstavec eseje obsahuje tři faktické chyby, "a proto jsem ho dál nečetl".
Spisovatel je přesvědčen, že téma holokaustu pojednal "s maximální pečlivostí, přestože čtenáři samozřejmě mají právo na jiný názor". Na dotaz Guardianu později dodal, že psal nikoliv literaturu faktu, nýbrž krásnou literaturu, "která z podstaty nemůže obsahovat historické nepřesnosti".
Podle Guardianu byl Boyne kritizován už za nedávný román s transgender tematikou nazvaný Můj brácha se jmenuje Jessica, rovněž přeložený do češtiny. "Možná ne vždycky všechny chyby pochytám, to ostatně nedokáže nikdo, ale raději bych se pokaždé snažil dosáhnout co nejlepšího výsledku, než abych se stal někým, kdo se přes aplikaci v telefonu naváží do druhých," napsal tento týden Boyne na Twitter.
Podle něj se teď "noví diktátoři" na internetu snaží "ovládnout literaturu, definovat diskurz a podněcovat on-line útoky".
Ke kritikům svého díla se Boyne vyjádřil už vloni na literárním festivalu ve městě Hay-on-Wye.
"Vždycky jsem začínajícím autorům radil, aby psali o tom, co neznají. Kdybychom všichni psali jen o tom, co známe, byla by z toho samá životopisná díla," uvedl autor knih o holokaustu, první světové válce nebo ruské revoluci z roku 1917. "Na žádném z těch míst jsem nebyl, nic z toho jsem neudělal a nikdo mě za to nemůže kritizovat. Jako spisovatelé máme používat svou představivost, snažit se vcítit do druhých," řekl.
