„V televizi tehdy potřebovali někoho, na koho se nepískalo jako na staré profláklé ksichty z obrazovky spojené s režimem, a tak začali posílat na náměstí moderovat demonstrace mě. Pak byla schůze, na které se volilo nové vedení, a mě zvolili zástupkyní šéfredaktora,“ líčí Zuzana Bubílková v rozhovoru pro týdeník 5plus2.
Většina lidí, kteří vás znají z televize či rádia, spekuluje, zda jste Češka, nebo Slovenka. Můžete nám prozradit, jak to s vámi je?
Že se hádají, to vím. Na vysvětlování své národnosti jsem už rezignovala, protože jsem pochopila, že přesně jako Helena Vondráčková v životě nevyvrátí, že byla milenkou Štrougala, že se jí jen podobala jeho dcera, tak já ze sebe nesmažu svou slovenskou stopu. Diskuze pod články o sobě obvykle nečtu. Stačí, když na mě vykoukne: „Ty stará čobolko, táhni odkud jsi přišla. Vypadáš jak čarodějnice a skřehotáš jak mutující vrána.“ No a mně je jasné, že fanatickým odpůrcům něco konstruktivně vysvětlovat, je asi tak platné, jako radit Fialovi, aby neříkal, že ceny potravin klesají, když jediné ceny, které zná, jsou z parlamentního a vládního bufetu.
Setkala jsem se s Jiřím Schelingerem pár dní před tím, než z hecu skočil do Dunaje. Seděli jsme v cukrárně na náměstí SNP a koupil mi frťana. Dokonce se mi zdálo, že ho miluji víc než Matušku.
