19°C
Podcast: Kerekeš jako vypočítavá mrcha, Mišík k nepoznání. BANGER. je hit, Indián ezo-zločin
Video se připravuje ...
Dneska mladí lidé nepoužívají pro úspěšné písně výrazy jako šlágr, hit, nebo dobrej flák, ale v rapové komunitě spíš zazní banger. Ve stejnojmenném filmu exceloval zpěvák Adam Mišík, který si zahrál chudého a potetovaného dealera. Podle filmových kritiků Kulového Blesku se snímek natočený na mobil podařil. Naopak český film Indián s Karlem Rodenem označili za ezo-zločin proti stříbrnému plátnu. Jak si vedly Slovo a Harry Styles ve snímku To nic, drahá, se dozvíte v podcastu.
Adam Sedlák se rozhodl, že po bytovém dramatu/tělesném hororu Domestik osloví i jiné než čistě festivalové publikum. S jenom o něco málo větším rozpočtem, zato s k nepoznání proměněným Adamem Mišíkem a objevem i vycházející hvězdou v jednom Marsellem Bendigem, natočil BANGER., který v rozhovoru pro nás definoval jako drama, v jehož průběhu se ale s výjimkou úvodu a konce budete smát. „BANGER. si cením z mnoha důvodů. Jedním z nich je skutečnost, že se nesnaží nic napodobovat, láká do kin na český film mladé lidi a vznikl s naprostou svobodou. Kameraman Dušan Husár si vzal do ruky iPhone a s Adamem Sedlákem chodili po noční Praze a hledali si svůj styl. Snímek je jako droga: budete ho chtít víc a víc a víc,” říká s rozšířenými zorničkami Jana Bébarová.
Markovi tolik nešmakovalo, protože asi onu audiovizuální návykovou substanci dostal nařezanou něčím dalším, a tak víc vyzdvihuje předchozího Domestika, u kterého preferuje, jak byla forma… nalajnovaná. Nesdílí názor Jany, že BANGER. nic nenapodobuje, protože předobrazy vidí spíš v městských thrillerech s velmi cynickým a černým humorem jako Po zavírací hodině, Dobrý časy či Drahokam - a spojitost spatřuje i v tom, že jak i díky posledním dvěma zmiňovaným byli doceňováni Pattenson a Sandler jako herci dramatických rolí, totéž dělá tahle sedlákovina pro Adama Mišíka.
Jana si v případě BANGER. frčí na 100 %, Marek je po detoxu na 90 %, ale u obou panuje shoda, že jde o jeden z nejlepších filmů tohoto roku, a to nejenom z těch českých!
Dušek vtělený do Rodena
Jana sice byla na Finále Plzeň, přehlídce českých a koprodukčních filmů, ale byla ušetřena INDIÁNA, kterého si proseděl, respektive protrpěl, Marek. Doufal alespoň v přijatelnou komedii, která bude navazovat na devadesátkové zahraniční (Dobrodruzi z velkoměsta, Můj táta je duch, Lhář, Lhář apod.), protože chce vyprávět o byznysmanovi napraveném díky tomu, že do něj vstoupí duch Indiána. Dočkal se však další obdoby tuzemských lifestyleových pokusů o humor, ve které nesmí chybět a nechybí: Vica Kerekes jako sexy Slovenka, která je zároveň docela mrcha; zábavné znásilnění, kterému se máme smát; normalizování nevěry jako něčeho, co je nezbytnou součástí manželství; tragická smrt, když se má zvážnit; product placement aka umísťování reklamních produktů, kam se podíváš.
Indián ale není jenom další nepovedenou komedií, která by byla postavena na stvrzování světonázoru cílové skupiny vyšší střední třídy, a není jenom nezdařilým překladem zahraničních vzorů a vzorců do zdejšího prostředí. Má totiž mnohem blíže k takovému Yes Manovi, který taktéž za zdání dobře obsazené komedie (zde Karel Roden dodávající prestiž podobně jako Jiří Bartoška u Teorie tygra) skrýval ideologicky značně problematické vyznění. Všechna ponaučení ohledně ekologického apelu, ohleduplnosti k bližním i úcty k cizím kulturám jsou podřízeny ezožvástům jako od Jaroslava Duška, který má malou, ale důležitou roli, a učení jeho sekty - například nedůvěra vůči psychiatrii a čemukoliv tzv. západnímu - zde nalézá uplatnění.
Marek by raději dostal po hlavě sebranými spisy Karla Maye, než znovu viděl a slyšel Indiána, kterému dává 10-20 %.
To nic, drahá. Máš Slovo!
„Tvorbu Beaty Parkanové sleduji od jejího debutu Chvilky, na který jsem se emočně hluboce napojila. Nejinak je to se Slovem – subtilním, vizuálně nádherném rodinném dramatu o morálním dilematu, depresi a zodpovědnosti,” chválila Jana. Nebyla sama, již v rámci festivalového uvedení získalo SLOVO na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech dvě ceny: za režii a za mužský herecký výkon Martina Fingera. Marek dal větśí, ehm, slovo Janě, když šlo o snímek režisérky a o rodinné melodrama o aktivní ženě. Na Slovu si ale cení, že i když je zasazené do minulosti, funguje díky nekonkrétnosti (nikdy komunisté, vždycky jenom jako “oni”) jako nadčasové morální drama vědomí a svědomí, přitom jde o působivé rodinné melodrama. Hlavně je ale druhotina Beaty Parkanové na rozdíl od takového Indiána titul, který je třeba vidět (a slyšet): má promyšlenou obrazovou kompozici, pracující s proměnou barevné palety, expresivitou velikosti rámování i délkou záběrů a rozmístění postav v něm. Osobní ovlivňuje politické a (n)ostalgie je rozrušována náhledem za polaroidové fotografie, které člení jednotlivé obrazy-vzpomínky.
Jana se u Slova napojila na 90 %, Marek na 70 %, protože některé vzpomínky - zvlášť na věci viděné na festivalech - vyblednou.
„Mám ráda Ameriku, 50. léta a sice zhoubný, ale kouzelný étos dokonalých domácích paniček, z dokonalého předměstí, dokonalých domů a dokonalých sousedů. Olivia Wilde však ukazuje i znepokojující zhoubnost, která se skrývá za zavřenými dveřmi,” vyzdvihuje Jana na TO NIC, DRAHÁ, druhém režijním počinu původně herečky Olivie Wilde. Aktualizace Stepfordských paniček, nakombinovaných s Truman Show, je v médiích propírána kvůli řadě kontroverzí. Marek a Jana si myslí, že je to škoda, protože jde o velmi dobrý, případně výborný film, ale připomeňme si v rychlosti jenom některé skandály(k).
Byl původně obsazený Shia LaBeouf tzv. odejít, protože, jak se zmínila Wilde v jednom rozhovoru, nestrpí pitomce („no asshole policy”)? Odešel na vlastní žádost, protože zkoušení nebylo dostatečné, on na něj kvůli jiným věcem ani neměl pořádně čas a herecká kolegyně Florence Pugh byla nesnesitelná primadona? Anebo Florence Pugh vadilo, že si Wilde začala něco s Harry Stylesem, který nahradil LaBeoufa v hlavní mužské roli, i když byla Wilde stále ještě ženatá za Jasona Sudekise? Skutečně Sudekis nevěděl, že rozvodový právník donese papíry Olivii Wilde na akci, na které před publikem prezentovala první upoutávku na To nic, drahá? A jak to bylo při benátské premiéře, na níž Harry Styles roztomile žvatlal („na herectví mám nejraději, že nevím, co dělám a že je to docela zábava”), údajně plivl na Chrise Pinea a Florence Pugh nebyla součástí delegace, i když na áčkovém festivalu byla?
Otázky, samé otázky! Odpověď na ně nedostanete - a podobně frustrující je i film, které některé věci nechává nezodpovězené. Zatímco Jana má ráda Ameriku padesátých let a dobová melodramata. Marek má zase rád filmy-myšlenkové hry, v nichž jsou klamány postavy, následkem toho je klamáno i publikum, a má slabost pro satiry i (politické) thrillery. To nic, drahá kombinuje výše zmíněné. V něčem je dle Marka nedomyšlené, v osvětlování pravidel světa příběhu-konstruktu ke konci uspěchané a jeden výborný nápad související s pointou a změnou hlediska nevytěžuje dostatečně, patří k nejlépe zrežírovaným letošním podívaným.
Jana by se ráda na rok ocitla v domě pro panenky/zlaté kleci, kde by s radostí vysávala, žehlila, poslouchala gramofon, tančila, slunila se s drinkem a četla si, a i proto To nic, drahá dává 100 %. Podle Marka jde o noční můru a zůstává na střízlivějších 80 %, protože měl o něco méně drinků než Jana.
Je-li lepší Plzeň-pivo, nebo Finále Plzeň i podrobnější zhodnocení filmů si poslechněte/zhlédněte v podcastu/vidcastu Kulový Blesk:
Video Mišík k nepoznání. BANGER. je hit, Indián ezo-zločin
Video se připravuje ...
Témata:
Související
