Pozici uměleckého šéfa Činoherního klubu jste přijal před necelými třemi lety. Jaké to byly roky?
Nastoupit do této funkce ve chvíli, kdy divadla kvůli covidu zavřou, to je asi „sen“ každého šéfa. Ale zkoušeli jsme nové inscenace a vůbec práce bylo a pořád je strašně moc. V Činoherním klubu už nějakou dobu dochází ke generační výměně a mnohé léta zaběhané se mění, přicházejí noví lidé. Covid odstartoval těžkosti zvenčí, ty teď pokračují velmi složitou finanční situací divadla. Utěšuju se tím, že si to nejtěžší vybírám hned na začátku a že pak už to šéfování bude hračka.
Jestli něco nepomáhá tomu, aby herci na jevišti byli výborní, pak to, když se popravuje jejich sebevědomí a jsou neomaleně kritizováni.
