22°C
Máte vůbec někdy volno? Jak od dětí, tak od práce?
Nikdy? (směje se) Ale jo, občas si zajdu ke kadeřnici, zrovna dneska jdu na hodinku na pedikúru… Po dvou letech… To je takový můj čas pro sebe. Nebo když děti spí. Jindy asi ne.
Měla jste děti relativně pozdě, první v pětatřiceti. Přitom jste někde říkala, že by podle vás měly ženy rodit mnohem dřív…
No, to si myslím. Ale těžko někomu můžu radit, když sama tu zkušenost nemám. Já si užila svobodný život plnými doušky, trvalo to asi patnáct let. A říkat teď někomu „Vy si neužívejte, vy roďte děti“, to nelze. Na druhou stranu moje sestra, která měla děti v jednadvaceti, je dneska jen o pár let starší než já a už má skoro dospělé děti, kdežto já právě začínám. Logicky jsou mladší rodiče prostě dětem blíž. Mít čtyřicetiletou maminku, to je rozdíl dvou generací, což je dost. To mě trochu mrzí a budu se snažit, aby to moji kluci moc nepociťovali. Navíc jsem sto let pryč ze školy a nic si nepamatuju, takže to bude pěkná komedie, až za mnou časem přijdou s tím, abych jim pomohla vypočítat nějakou rovnici. (směje se) Řekla bych, že ideální věk na děti je ve třiceti, to už člověk sám není dítě a ještě rozhodně není starý. Ale i já jsem šťastná, jak to je, a stará se ještě taky necítím.
Změnilo vás mateřství?
Muselo. Ale nemyslím si, že bych byla jiná povahově, nejsem si jistá, jestli se lidi umí opravdu změnit. Spíš se vedle svých dětí hodně věcí učím. Učím se být tolerantnější, trpělivější, obětavější… Asi jsem pořád stejná, jen jsem se musela přizpůsobit okolnostem, které jsou naprosto jiné. A já se jim přizpůsobuju velmi ráda!
Ale čím je člověk starší, tím víc je zvyklý na ten svůj život a tím těžší musí být se najednou přizpůsobit, ne?
No jistě, je to obrovská změna, fakt o 180 stupňů. Ale já si děti hrozně přála a docela jsem se už bála, že je mít nebudu. Takže jsem za ně byla a jsem neskutečně vděčná, i když jsem před nimi byla hodně rozlítaná. A najednou jsem ta křídla musela sklapnout a chvílemi jsem se cítila jako v kleci, protože od dítěte prostě nemůžete odejít, kdy se vám zlíbí. Nicméně to všechno stojí za to. Vím, že až povyrostou, bude to zase jiné. Ale mě to s nimi baví.
Byla jste před dětmi ten typ, co se rozplývá nad cizími kočárky?
To vůbec ne. Starší děti, které už komunikují, mě docela braly, ale miminka ne. Přišlo mi, že moc slintají a všude dělají nepořádek… Vždycky jsem si je na chvíli pochovala a pak zas ráda vrátila. Ale od chvíle, co jsem porodila ty svoje dva caparty, tak se to změnilo a já nejen že se rozplývám nad kočárky ostatních, ale ještě všechna ta miminka zuřivě očuchávám, protože prostě tak božsky voní! (směje se)
Tak to byste si mohla pořídit ještě jedno svoje.
Už na to nemám věk…
Dneska jsou porody ve čtyřiceti běžné.
Možná jo, ale já bych to tak už asi nechtěla. Nebo takhle. Kdyby třetí dítě náhodou přišlo, tak budu vděčná a přivítám to, ale rozhodně si za tím cíleně nejdu.
No a co svatba? S partnerem Matějem Dadákem sice rodina jste, ale ten papír vám k tomu ještě chybí.
Já zrovna nedávno na jedné krásné svatbě byla, takže to mám pro letošek splněno. (směje se) A ta naše? No, uvidíme. Zatím na to nebudu odpovídat, když to přijde, tak dáme vědět.
VIDEO: Herečka Petra Hřebíčková jako nevěsta na útěku? Proč se vyhýbá svatbě?
Herečka Petra Hřebíčková jako nevěsta na útěku? Proč se vyhýbá svatbě? Martin Balcar, Jan Jedlička
