Navrhl jste, že se sejdeme v kavárně na Smíchově, která má sociální koncept. Hned jsem si vzpomněla na vaši ženu Vladimíru, která se v Řevnicích podílela na podobném projektu…
Moje žena je lékařka a taky vlastně prožila dva životy. Jeden za dřívějška, kdy byla lékařkou podniku Čedok a kromě jiného jí klepali na dveře i moji kamarádi muzikanti, aby jim aplikovala panthenol na dobrý růst vlasů. (smích) Když se poměry uvolnily, založila si vlastní praxi a také se začala věnovat pomoci hendikepovaným lidem a sociálním službám. Už tehdy vznikaly různé kavárny, kde pracoval personál s nějakým hendikepem. Pomáhalo jim to v začleňování do společnosti a dávalo jim to nějaký smysl života. A to zahájila u nás v Řevnicích, kde vybudovala kavárnu Modrý domeček, co už tam funguje zhruba patnáct let. Má obrovský úspěch a rozrostl se do velkého podniku. Žena se dnes věnuje něčemu jinému, nicméně tohle je její velká zásluha. Vyzná se. I proto mi poradila tuhle kavárnu, kde teď sedíme.
Jsem proti míchání muziky a politiky bez ohledu na režim. Což neznamená, že člověk nemůže mít názor, ale politika prostě rozesírá kdeco, včetně mezilidských vztahů. Hlavně na sociálních sítích je to občas „ostrý“.
