S Ilonou Csákovou se setkáváme na křtu Míši Růžičkové a jejího klipu Bílá paní. Ilono, když zavzpomínáte na svoje klipy, kdy jste naposledy nějaký uváděla na scénu?
To bylo v roce 2020, kdy jsem si vlastně ke svému jubileu nadělila CD Jemně půl a k té titulní písni jsem točila i videoklip. Akorát trošku ta doba mi pokazila prezentaci celého toho CD a projektu, neb prostě nastal ten covidový teror, takže to není zas tak dlouho. No, tak to máte tři roky, to je za rohem.
Berete to tak, že 2019 bylo včera?
Čas letí jak šílený, jak zpívá mistr Karel. Jak to zpívá? Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho ani vy.. (zpívá – pozn.red.) No, tak nedá se chytit pochopitelně. Podstatné je jaksi něco hodnotného vyprodukovat, zažít, aby když se ten čas posune opravdu sedmimílovými botami dopředu, měl člověk na co vzpomínat. Aby měl ty vzpomínky nejenom v telefonu, ale hlavně tady a tady v srdci a v hlavě, protože jakýkoliv zážitek je spojený s emocemi. Takže čas? To je taková divná veličina. Spravedlivá pro každého z nás.
Vy pořád platíte za stálici české pop music. Když zavzpomínáte na devadesátky, kdy jste rozjížděla sólovou kariéru, jaké byly?
Já jsem začala poměrně dost brzy s muzikou, vlastně v mých šestnácti letech. Na začátku devadesátek jsem se přerodila z vokalistky na sólovou zpěvačku. Byly velmi akční, velmi odvážné, protože jsem vlastně vystoupila z rozjetého vlaku a nastupovala do jiného na nějakém jiném imaginárním nástupišti. Rozhodně to byl jeden z mých zásadních mezníků, kdy jsem se rozhodla změnit hudební směr. Byla jsem členkou skupiny Laura a její tygři, což byl trošku jiný žánr, a vlastně jsem se vydala na perón popu, i když mám ráda všechny možné žánry jako swing a blues a jazz. Ale samozřejmě, že ráda vzpomínám. Já jsem poměrně nostalgický typ. Vzpomínky zase produkují emoce, je to takový flashback, v podstatě takový nehmotný stroj času.
Pořád máte v lásce Amsterdam, Pink i Tornero?
Já tyhle písničky mám pořád ráda. Některé se tam najdou, které úplně nemusím, ty nebudu ani jmenovat, abych je náhodou neurazila, protože je to taky energie. Ale ráda je zpívám pořád. Mám nové základy, pokaždé si tam vymyslím nějakou jinou novou finesu, ale proč je ráda zpívám? Protože lidi je mají rádi, a protože je chtějí slyšet, chtějí si je zazpívat a chtějí si na ně zatančit.
Cítíte tlak na to, aby zpěvačka byla pořád stejně krásná a mladá? Jak na ten tlak reagujete?
Myslím, že největší darebák je strach a stres. Od toho se všechno odvíjí: pohoda, disharmonie, radost, deprese. Takže já se snažím být pořád akční a aktivní. Mám poměrně malé kluky ještě... no, malé.. jedenáct a čtrnáct let. Ten čtrnáctiletý má skoro dva metry po tatínkovi, ne po sousedovi, jak si ze mě dělají kluci doma legraci. Takže člověk se pořád musí udržovat v takovém laufu a svěžesti, musí něco pro sebe dělat.
Co pomáhá?
Spánek. Ten je velmi podstatný mimo jiné a nějaké pohybové aktivity. Mít kolem sebe přátele, s kterými si máte co říct, kteří vám dělají radost, a je to vzájemné ta participace a líp se potom takové ty nespravedlivé věci v tom našem světě vstřebávají.
Dala jsem přednost rodině, říká v otevřené zpovědi čerstvá padesátnice Csáková |
Co vám dává do života Brno, do kterého jste přesídlila?
To by bylo na strašně dlouho. Já to řeknu stručně. Podívejte, já jsem se v mých osmatřiceti letech odstěhovala z Prahy do Brna, šla jsem za manželem, byla to moje nejlepší migrace v životě a dává mi to naprosto všechno. Mám rodinu, mám zdravé kluky, mám skvělého chlapa, který mě podporuje, takže mám zázemí. Jak se říká: můj dům, můj hrad. Tam jsem sama sebou, to je moje zázemí, takže to je to, co mě všechno naplňuje, proto jsem v podstatě učinila tenkrát ty změny ve svém životě.
Spousta lidí říká, že Praha je pozlátko. Překvapila vás přímočarost Moravanů?
Lidi jsou různí. Ano, dobře, jiný kraj je jiný mrav. Všude jsou fajn lidi, stejně tak jako všude jsou blbci, takže já myslím, že to je hodně o té přitažlivosti a o tom, co vy vysíláte. Co vysíláte, to taky přijímáte, to přitahujete, takže jaký si to uděláš, takový to máš. Jinými slovy, já myslím, že v tomhle mám pořádek.
Máte odhad na lidi a čtete jejich energie?
Myslím si, že když člověk není vyloženě slepý, záměrně hloupý, tak i věkem, což je nejlepší škola života, se tyhle věci dají velmi intuitivně krásně naučit. Já už mám jisté numero v mém životě, takže myslím si, že ano, že to umím.
