Její hvězda se hřála na vrcholu slávy především v šedesátých letech. Po boku Milana Chladila zpívala písně, které nyní znají už mnohé generace.
Život v pohybu
Simonová stále chodí perfektně a moderně oblékaná, na svůj věk nevypadá ani v obličeji. „Každý den cvičím, hned ráno. Uvařím si hrnec kafe, pak jdu na zem a cvičím. Musím se rozhýbat, jinak bych se nehla,“ odkrývá svůj recept na dlouhověkost Yvetta. „Já se tím už chlubím. Teď je to docela dobrej věk, co mám teď. To je takovej F. L. Věk," dodala s humorem zpěvačka narozená v roce 1928 v pořadu Všechnopárty.
I když jí zdravotní stav dovoluje společenský život, není vše až tak zalité sluncem. „Hrdélko drží nejdéle jako na to zpívání. Jinak ty ostatní orgány odcházejí, jak chtějí. Jinak mě chybí publikum, žádná vysoká penze by mi tohle nevynahradila. Já jsem šťastná tady mezi vámi, protože tou penzí ztrácíte všechno a je to tedy hustý," promluvila otevřeně o nástrahách stáří.
Žárlivost mužů
Výborně vypadající zpěvačka žije sama. „Já už jsem přes třicet let vdova. Já nevím, ty mužský vždycky tak rychle odcházeli, všichni už mi zemřeli." Na své životní i pracovní partnery zavzpomínla v knize Yvetta Simonová a její osudoví muži. „Muži mě pořád dirigovali. František Spurný – manažer, Jaromír Vomáčka – skladatel, Karel Vlach – dirigent. Bylo to všechno z jednoho soudku. A nejtvrdší manažer ve střední Evropě byl Milan Chladil. To se dělalo ve dne v noci. Proto ta manželství opravdu nevydržela, to nešlo.“ Jako největší problém, který stál za rozpadem všech vztahů a manželství, považuje zpětně Simonová právě svého pěveckého kolegu Milana Chladila. Všichni její partneři na něj žárlili.
