Některé lesbické scény byly rychlé a na můj vkus moc, říká Martha Issová

Jaká je vaše úloha v seriálu?
Moje postava se jmenuje Andrea Martinová a je to jedna z agentek herecké agentury Stein. Vystupuje jako velice tvrdá hráčka, ale já si o ní myslím, že je to křehká a v podstatě něžná žena.

Máte pocit, že je křehká a něžná? Ve scénáři moc něhy nemá, to možná díky vám, zřejmě jste jí dala něco ze sebe…
Ono to asi ani jinak nejde, než nějakým způsobem vyjít ze sebe, protože herec má k dispozici jenom sebe jako nástroj. Nicméně Andrea je nejednoznačná postava a takové já mám ráda. Myslím si, že to tak bývá často i v životě, když je někdo hodně ostrej a vystupuje jako drsoň, v podstatě překrývá nějakou takovou svou zranitelnou vrstvu. Andrea je taková cibule a v průběhu toho seriálu se postupně odloupnou ty horní vrstvy a vlastně ukáže, nebo alespoň mně ukázala, že není nakonec tak strašně ostrá, jak se tváří.

41 fotografií

Andrea má svoji předlohu v původní francouzské verzi. Viděla jste ji?
Vím, že francouzská předloha je úspěšná, ale nestihla jsem ji vidět v době, kdy jsem ještě nevěděla, že postavu Andrey budu hrát, a později už jsem se záměrně nedívala. Představitelka mé role, Camille Cottinová, je neskutečně zajímavá, je to vynikající herečka, a nepochybuji o tom, že její Andrea je skvělá, ale chtěla jsem vytvořit svoji vlastní postavu.

Seriál ukazuje život v herecké agentuře, vztahy herců s agenty, režiséry, lidmi z branže… Kdo pracuje s herci, jistě potvrdí, že se některé situace, byť v komediální rovině, zakládají na pravdě. Poznáváte v tom sebe nebo své kolegy?
Určitě některé věci vycházejí z reality, ale myslím si, že tam je určitý posun, který nabízí co nejvíc legračních, někdy konfliktních, bláznivých situací. Řekla bych, že v tom seriálu jsou herci vykreslení hysteričtěji a celkově jinak, než jak já nás vnímám. A taky nemám ráda paušalizování. Každý člověk je jiný, dokonce i mezi herci… I když je pravda, že my jsme taková specifická skupina lidí. Je to asi dané tím, že pracujeme sami se sebou a se svými emocemi, což vede k tomu, že se v sobě nutně musíme nějakým způsobem šťourat, zabýváme se hodně sami sebou. Nějaké shody se situacemi v seriálu tam nakonec možná budou.

RECENZE: Herci hrají sebe, v tom vězí kouzlo seriálu Vytoč mého agenta

Hezky jste obhájila svou profesi.
Uf….

Vy v seriálu vystupujete v roli, zatímco řada vašich kolegů hraje sami sebe…
A to je strašně ošemetný, protože ta hranice mezi realitou a fikcí je pro mnoho lidí velmi tenká. Sama jsem zažila situaci, kdy mě zastavila paní na ulici, strašně mi vynadala a málem mě zbužila za to, jak jsem se v jednom seriálu chovala ke svému tatínkovi. Marně jsem se jí snažila vysvětlit, že to je role, kterou hraju. Takže vím, že někdy lidé nevnímají, že jsme herci a hrajeme role. Svým způsobem kolegy, kteří tady hrají sami sebe, obdivuju, protože se pustili na tenkej led.

Vy byste do toho nešla?
To neříkám, ale rozhodně mě víc zajímá hrát role jiných lidí než samu sebe.

Ale i vy jste si do role vnesla něco ze života, že?
Pokud je režisér ochotný naslouchat, ráda do scénáře něco přinesu, baví mě tenhle druh tvůrčí práce. A s Michalem Blaškem i Jakubem Machalou nás napadala spousta věcí, které jsme do scén zamontovali. A dostaly se tam nakonec i nějaké reálně věci z mého života, přestože nehraju samu sebe.

Prozradíte nějaký z těch vtípků?
Bojím se, že odvyprávěný nebude tak zábavný, vtipný je v kontextu. Ale jeden vyšel z toho, že v seriálu hraje i moje sestřenice Klára, která tam právě vystupuje sama za sebe.

Tak jste se konečně s Klárou Issovou potkaly při práci?
Je to paradox. My jsme spolu s Klárou vlastně nikdy nepracovaly. A nepotkaly jsme se ani tady, přestože obě hrajeme ve stejném díle, naše postavy se nesetkaly. To na nás, doufám, ještě čeká. Alespoň jsme se přiblížily do jednoho dílu.

Vaše postava Andrea je lesba. To je už druhá v řadě. Vysvětlujete si to nějak?
Možná bych měla... Ale mě zase těší, že jsem prokázala jistou věrohodnost, když přišla další taková role. Ale já myslím, že v dnešním světě už je to naštěstí úplně jedno a já jsem člověk, který v tomto směru není nijak soudící. A různorodost mě baví.

Hrát lásku k ženě však pro heterosexuální herečku musí být jiné než k muži, nebo není?
Když jsme s Lucií Štěpánkovou točily scény v posteli, byť to nebylo nic divokého, šlo jenom o takový něžný ranní probuzení, tak jsem se trošku styděla Lucii líbat. Přišlo mi to vlastně i trochu legrační. A když jsme potom točily scény, ve kterých jsme neměly žádný fyzický kontakt, ale vlastně mělo být znát, jak se propadáme hlouběji do toho citu, to bylo strašně zvláštní. Až mě dojímalo, jak to bylo takový jako křehký, něžný a nebylo to jiný, než když hraju s hercem mužem. Ale určitě je to i tím, že mně se s Lucií hezky hraje a jsem moc ráda, že postavu Kláry, mé partnerky, hraje zrovna ona.

Andrea v tom seriálu ovšem těch holek pár vystřídá…
Je to tak. To jsem třeba točila jednu milostnou scénu s mladou herečkou, která hrála takovou náhodnou známost jenom přes seznamku, a to skutečně bylo tak, že jsme si podaly ruku, představily jsme se jedna druhé a ona zalehla pod peřinu, zmizela celá a já jsem musela roztáhnout nohy. Bylo to opravdu velice rychlý a na můj vkus až skoro moc.

Máte zvláštní povolání…
Viďte?

Ale tento seriál není jenom o tom. Je o hercích a jejich agentech. Vy máte svého agenta?
Nemám svého agenta. Já jsem sama sobě agentem. A někdy se dost vytáčím. Začínala jsem v době, kdy to ještě zdaleka nebylo tak běžný a nějak jsem vlastně v průběhu života došla k tomu, že zatím si sama se sebou vystačím. Ale vůbec si nemyslím, že to je špatný, je to každého volba. Já třeba vůbec nejsem schopná číst smlouvy, mám asi v mozku nějakou záklopku, která se zavře, jakmile začnu číst jakékoliv úřední lejstro. Čtu ta písmena, ale nejsem schopná vnímat obsah, takže na tyto věci mám právníka, ale umělecké zastoupení nemám.

Řada vašich kolegů říká, že mají agenta hlavně proto, aby si nemuseli sami říkat o peníze. Vy s tím problém nemáte?
Učím se s tím pracovat. Myslím si, že je to součástí asi jakéhokoli povolání a že je pro člověka dobře, když se naučí znát svoji cenu. Sebevědomí znamená vědomí o sobě a s tím je spojené i to, že je člověk schopen sám ocenit práci, kterou udělá. Naordinovala jsem si to jako takovou terapii.

Co vás vedlo k tomu vzít roli v tomto projektu?
Jedním z důvodů, proč jsem se na ten projekt těšila a chtěla jsem ho dělat, byl především Michal Blaško, mladý režisér, jehož práci sleduju a líbí se mi. Pak do projektu přibyl ještě další mladý režisér Jakub Machala, jehož jsem do té doby neznala, ale práce s nim mě taky velice bavila. Vůbec musím říct, že celý štáb seriálu Vytoč mého agenta byl složený z nastupující mladé generace filmařů a bylo to pro mě velice radostné a pozitivní setkání. I s kolegy herci jsme se sešli hezky, celá naše agentura.

To je pravda, ale s kolegy z agentury se jistě znáte už nějaký čas…
To sice ano, ale třeba se Zuzanou Kronerovou jsem točila vůbec poprvé. Mám ji už léta moc ráda jako herečku i jako kolegyni, ale neměly jsme dosud žádnou příležitost. S Kryštofem Hádkem, se kterým se znám ještě z dob studií na konzervatoři a taky ho mám hrozně ráda jako herce i jako kolegu, jsme se tady při natáčení potkali taky poprvé. A Viktoria Jurištová je podle mě nový objev. Vynikající mladá slovenská herečka. Vůbec nechci nikoho vynechat, protože po lidské stránce to pro mě bylo opravdu velice radostné.

Současně s tímto projektem, což jsou tři měsíce intenzivní práce, jste točila ještě jiný. Jak vypadal váš život během těch tří měsíců?
Popravdě si myslím, že bych nebyla schopná takhle žít dlouhodobě. Tři měsíce byly asi moje maximum, ani moje rodina už by mi to déle asi nedarovala. Naštěstí to vyšlo tak, že můj muž měl relativně volno, takže s holkama byl on, moji rodiče a naše skvělá hlídačka, takže nějak se to dalo, ale byla to teda ekvilibristika. I mně se strašně stýskalo. Bylo to extrémní nasazení a vzhledem k tomu, že neumím věci házet za hlavu, hodně se projektem zabývám a příprava mi zabere hodně času. A i když jsem za tento projekt neskutečně ráda, byla jsem pak i ráda, že skončil. A nastavila jsem se na to dopřát si volno na regeneraci a na to, abych se mohla těšit na další práci.

Už jste se tedy naučila odpočívat?
Pořád na tom pracuju. A je to složitý. Vždycky jsem si o sobě myslela, že to umím, ale zjistila jsem, že stejně pořád něco dělám. Nastavit se na na úplný odpočinek, alespoň na chvíli, pro mě pořád není jednoduché. Ale věřím, že se k tomu dostanu.