Jan Kříž o divadle i domku
Která profese je vaše hlavní?
Vyrostl jsem v divadle, takže tenhle svět je mi odjakživa bytostně blízký. Od dětství jsem závodně tancoval, někteří mě dnes považují především za zpěváka, ale asi nejpohodlněji se cítím jako herec. Jsem rád, že na jevišti můžu využít všechny svoje dovednosti. A právě v muzikálu se to pěkně seskládalo.
K čemu vám byla scénografie?
Rodiče mi říkali, že na jevišti jen málokdo uspěje, tak ať si nejdřív zvolím něco jistějšího. Odmala jsem rád kreslil, tudíž jsem šel na výtvarnou školu. Přestože jsem introvert, jeviště si mě nakonec stejně přitáhlo.
Jak se vám hraje s manželkou?
Skvěle! A nepotkáváme se v práci poprvé. Muzikál Zpívání v dešti, který má v Divadle Hybernia premiéru 12. února, je trošku rodinným podnikem. Se ženou máme hlavní role, režíruje nás můj otec, který v něm i hraje. Já dělal navíc scénografii a dramaturgickou úpravu.
Jan Kříž Studoval scénografii na brněnské JAMU a pražské DAMU, ale vzápětí se začal věnovat muzikálovému herectví. Pochází ze starého divadelnického rodu. Je dvojnásobným držitelem Thálie, a to za Dannyho v Pomádě a staršího Michala v Dětech ráje. Rovněž je členem uskupení 4 Tenoři. V roce 2015 si vzal kolegyni Marii Blahynkovou. S rodinou žije v okrese Praha-východ. |
Kdy jste si Marie všiml?
Už je to třináct let, bylo to na castingu na muzikál Robin Hood. A to jsem se zařekl, že herečku a zpěvačku už nikdy nechci, měl jsem totiž špatnou zkušenost. Marušku jsem musel trošku dobývat. Asi zabrala role utěšitele, protože já ten konkurz vyhrál a ona těsně před koncem vypadla, i když v tom muzikálu potom získala vedlejší roli.
(Marie: Honza nebyl úplně můj typ. Dřív se mi líbili spíš tmavovlasí, opálení sportovci.)
Co váš sen o domku za Prahou?
Vyrostl jsem v bytě, takže mě to odjakživa táhlo do baráku, zatímco Maruška to měla naopak. Ale přesvědčil jsem ji. Dokončení stavby padlo do období lockdownů a my coby kumštýři na volné noze plně odkázaní na divadlo jsme najednou zůstali zcela bez příjmů. Ale zvládli jsme to. Už třetí rok bydlíme na kraji vsi s krásným výhledem do přírody a jsme tam šťastní.
Jaký jste otec?
Nadšený. Snažím se o rodičovské povinnosti dělit s manželkou, přestože to při mé profesi a mém pracovním tempu bývá obtížné. Někdy musíme program ladit tak, abychom ideálně nehráli ve stejné dny a u dětí se vystřídali. Ale zdaleka ne vždycky se to podaří.
Proč jste si pořídil skútr?
Do Prahy to sice máme sotva dvacet kilometrů, ale pro rychlý přesun ode dveří ke dveřím je skútr ideální. Když není zima, jezdím tak i na představení. Člověk hladce projede kolony a snadno zaparkuje. Ale je pravda, že si cestou někdy musím říkat: Máš dvě děti, tak neriskuj!
Marie Křížová nejen o mateřství a dětech
Čím jste chtěla být?
Chtěla jsem dělat něco, co souvisí se sportem. Hrála jsem závodně tenis a mám kvalifikaci učitelky pro druhý stupeň základní školy, aprobace tělocvik a občanská výchova. Ale protože od dětství ráda zpívám, před třinácti lety jsem ze zvědavosti šla na konkurz muzikálu Robin Hood. Nakonec se ukázalo se, že tahle profese je pro mě správná volba. Jsem vděčná, že ji můžu dělat.
Marie Křížová Absolvovala na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity obor animátor sportovních aktivit a na pedagogické fakultě učitelství občanské výchovy, pak dálkově studovala speciální pedagogiku. Za svoji domovskou scénu považuje Divadlo Kalich. Loni se s Adamem Koutkem stala vítězkou parketu v šestém ročníku Roztančeného divadla. S manželem mají pětiletého Filipa Jana a dvouletou Annu Marii. |
Kdo z vás je větší trémista?
Oba bereme trému jako adrenalin, který buď člověku pomůže, nebo ho paralyzuje. My se snažíme o to první. Při premiéře muzikálu Zpívání v dešti trému samozřejmě pocítíme už od rána a budeme se s ní muset popasovat.
Jak vás změnilo mateřství?
Rodina a děti jsou moje největší štěstí. Přece jen jsem s nimi víc než Honza, takže z nás dvou platím asi za tu méně přísnou. Ale máme hodné děti. Zatím to vypadá, že Filípek je celý táta a Anička bude spíš po mně. Oba mají rádi hudbu. Vedeme je k tomu, aby měli vztah k umění, ale svou cestu si jednou zvolí sami.
Kdo vám pomáhá s dětmi?
Bez mojí mámy bychom svou práci někdy neměli šanci zvládnout. Kvůli vnoučatům se dokonce přestěhovala z Moravy do Prahy. Teď bude stavět domek ve stejné vesnici a kousek od nás. Díky ní můžeme pracovat v klidu a s vědomím, že děti mají tu nejlepší péči.
(Jan: Moji rodiče sice žijí v Praze, ale jsou pořád hodně vytížení.)
Co na manželovi oceňujete?
Poctivost a pracovitost. Dává jí do své práce tolik, že výsledek stojí za to a já se na něj nemůžu zlobit, že u ní stráví tolik času. Honzu chce mít každý vedle sebe. Měla jsem velké štěstí, že jsem ho potkala.
(Jan: Jsem v rozpacích, takovou chválu nerad poslouchám.)
Proč jste ráda na vsi?
Především vidím, jak velká výhoda je to pro děti, a zpětně oceňuju, že mě Honza přemluvil. Taky se ze mě stala velká pěstitelka.
(Jan: Je super ráno vstát a jít si natrhat maliny.)
Předtím jsme bydleli ve Vršovicích a tam bychom na balkoně těžko vypěstovali třeba meloun. Což se nám v létě podařilo, protože máme pozemek na jižní stráni. Letos bych ráda založila skleník.
Jaká je vaše nejbližší práce v divadle?
Po únorové premiéře Zpívání v dešti v Divadle Hybernia mě v březnu čeká předpremiéra Slaměného klobouku v Divadle Lucie Bílé, ale říkali jsme si, že bychom si rádi jaro udělali volnější. Honza je skvělý táta a přála bych dětem, aby s ním mohly být víc. A já taky.
