18°C
To mě podržte: Jste zastánkyní zdravé výživy a pustíte se do moderování soutěže o pečení, která je přecpaná sladkostmi!
Já sladké miluju a není pravda, že bych ho nejedla, protože ho nemám ráda. Zjistila jsem ale, že mému tělu nesvědčí a není zdravé, když to člověk přehání. V životě jsem vyzkoušela strašně moc způsobů stravování, očisty, alternativní medicíny…, a dospěla jsem k závěru, že dobrého se má jíst po málu. A je dobré si dopřávat ten zdravý střed. Dát si to, na co má člověk chuť, a důležité je, aby toho nebylo moc a jídlo bylo z kvalitních surovin. Povolila jsem hranice a jednou za čas si dám něco nezdravého, a myslím, že to je tak správně. Už ani nejsem striktní vegetarián a jím ryby.
A samotné natáčení jste zvládala jak? Byla jste disciplinovaná a nic neochutnávala?
Naopak, všichni jsme byli jak utržení ze řetězu, protože soutěžící byli tak šikovní! A my najednou měli před sebou dobroty, které jsme třeba nikdy neochutnali. Už jen ze zvědavosti si to dáte. Stačilo jenom kolem těch výtvorů projít, člověk byl v pokušení ochutnávat. Ale to mohli jen porotci. Jenže jakmile jsme mohli i my ostatní, tak jsme se na to vrhli. Já ovšem měla tu výhodu, že jsem s sebou měla čtyřměsíční dcerku Sofii a kojila jsem ji. To byla má výhra, protože když kojíte, můžete jíst cokoliv a nepřiberete. Takže jsem na začátku natáčení měla plus pět kilo od své běžné váhy, na jeho konci minus pět kilo. Ale pozor! Opravdu jsem jen ochutnávala.
Hlídáte se kvůli kamerám, které mají tendenci kila přidávat?
Je to tak. Já když přiberu, tak se mi to bohužel vrazí do obličeje. Vypadám pak jak lízátko, mám velkou hlavu a k tomu nesymetrické tělo. Někdo tloustne hezky, vrazí se mu to třeba do ňader, má hezké pozadí… Když jsem byla podruhé těhotná, měla jsem krásně naducané tváře, jenže ono to na kameře vůbec nevypadá hezky. Takže dělám takové preventivní opatření – když už jsem herečka, tak se nebudu cpát, chci vypadat dobře.
Už Vám nějaký režisér řekl, že musíte pro roli zhubnout nebo naopak přibrat?
To se mi nikdy nestalo, a vlastně nevím, co bych v tu chvíli dělala. Takhle je mi dobře, ráda si udržuju stabilní váhu. Ale pamatuju si, že mi jednou profesorka na konzervatoři řekla, že mám zhubnout, a to jsem byla dost vychrtlá, jen jsem měla takový divný kostým, který mi kila přidával. Hrozně mě překvapilo, že mě někdo vnímá jako tlustou. Spíš jsem měla období, kdy jsem hodně držela nějaké očisty, jedla jen semínka, klíčky a do toho hodně pracovala, zkoušela divadlo, hrála Funny girl a moc dobře jsem nevypadala.
A do toho si zřejmě také dost lidí myslelo, že jste Ukrajinka – tak Vás totiž znají diváci seriálu Ulice.
Je to pravda. Lidi si vás spojí s nějakou rolí a jede to. Tak to bylo i u Nemocnice na kraji města, kde se lidé ptali pana Chudíka nebo Kopeckého, co jim je, když mají takové a takové symptomy. Na druhou stranu, pro herce je to vlastně pochvala, že to dělá dobře – když si lidé myslí, že jste opravdový doktor nebo cizinec.
Ten přízvuk jste si naposlouchala sama, nebo jste někoho požádala o pomoc?
Asi jsem se s tímhle druhem talentu narodila, ty přízvuky mě od malička baví. Taky se kolem mě pár hereček a režisérek s ruským přízvukem objevilo. Baví mě to sledovat a hádat, třeba odkud ti lidé pochází. Když mi přišla nabídka na casting na Světlanu, tak jsem věděla, že to dám.
Neměli Vás pak Ukrajinci nebo Rusové za vlastní?
To víte, že jo! Ze začátku se mě děvčata z Ukrajiny ptala právě na to, jestli jsem Ukrajinka nebo Ruska. A když jsem řekla, že jsem Češka, tak se ptaly, jestli třeba nemám v rodině nějaké zahraniční příbuzné. Nemám. Zažila jsem i pár úsměvných situací, třeba když jsem si kupovala palačinku, paní byla Ukrajinka a poznala mě. Říkala, že jsem jejich, a chtěla mi ji dát zadarmo. To bylo milé. Nebo ukrajinský dělník, který nám dělal něco na ulici. Byl šťastný, že hraju jednoho z nich, jeden z jejich příběhů. Přišlo mi to hezké.
Ulici točíte už patnáct let. Nechtěla jste z toho kolotoče někdy odejít?
Vždy jsem byla v pravý čas těhotná, takže jsem si dala takovou tu potřebnou pauzu. Člověk z toho vlaku vystoupí, navíc po porodu jsem měla pocit, že se nikam vracet nepotřebuju – byla jsem naplněná domácím štěstím a starostí, neměla jsem potřebu řešit práci. Hrála jsem divadlo, namlouvala reklamy, a tím se docela uživím, občas do toho přišel nějaký jiný projekt. Ulice mi nechyběla. Pak mi tam ale scenáristé napsali zajímavý příběh, bylo co hrát, a já najednou dostala chuť zase točit.
Pochybovala jste o sobě někdy jako o herečce?
To asi každý herec, tohle povolání to ve vás vyvolává. Jako herec se musíte naučit nebrat si jakoukoliv výtku nebo poznámku osobně. Jakmile to pochopíte a akceptujete, je to povolání hračka. Prošla jsem si obdobím, kdy jsem byla mladá, brala se hodně vážně, a když mi někdo řekl nějakou negativní připomínku k mému hraní, hroutila jsem se z toho. Než jsem pochopila, že to je jen práce, že jsem nástroj a nesmím si ty připomínky tak brát.
Působíte velmi rozvážně a opatrně. Trvá dlouho, než se rozhoupete k velkým rozhodnutím?
Určitě, trochu se schovávám před veřejností, jsem dost plachá. Teprve až se show Peče celá země, která je hodně otevřená lidem, navíc je milá a pozitivní, jsem to nějak začala přehodnocovat. Dokonce jsem se na základě té soutěže rozhodla, že si založím instagram. Do té doby byl pro mě společně s facebookem něco jako satanův vynález. Také jsem si řekla, že začnu péct, že si každý týden vezmu jeden recept a vyzkouším ho – také proto jsem vám upekla ten Bleskový sacher. Asi šestkrát jsem přitom chtěla volat Mirce a Josefovi (Mirka van Gils Slavíková a Josef Maršálek, porotci soutěže, pozn. red.), ale řekla jsem si, že to musím zkusit sama. Soutěžící na to měli asi dvě hodiny, já to dělala sedm. Mezitím jsem uspávala děti, připravovala věci na druhý den… Ale musím říct, že mě to bavilo, je to zábava pro celou rodinu: muž nakoupí, děti se zabaví, jen potom musíme najít někoho, kdo to sní, bylo by hloupé to vyhodit.
Co zajímavého jste na instagramu zjistila?
Zatím nic, jsem na začátku. Je to pro mě naprosto neprobádaná oblast. Zjistila jsem, že už tam jsou všichni, všechno tam o sobě mají… Pro mě to bylo něco nepředstavitelného. Bála jsem se si tyhle věci pustit domů, ale tady jdou celkem dobře hlídat hranice, tak uvidíme. (směje se)
Zatímco instagram máte krátce, s partnerem Ivanem Kotmelem jste spolu sedmadvacet let. To je něco! Na tohle byste měla rozdávat recept, to se v showbyznysu jen tak nevidí.
Je nás málo, ale jsme. Možná nás budou vystavovat v zoo jako vzácný druh. (směje se) Mimochodem, teď jsem natáčela s Patrikem Hartlem jeho film Prvok, Šampon, Tečka a Karel, ten to má se svojí partnerkou stejně. A můj moderátorský kolega Vašek Kopta jakbysmet. No já nevím, jestli můžu někomu radit… Snad jen doporučit. Součástí naší know-how je pravdomluvnost. Není to jednoduché, ale bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsme učinili. Spoustu věcí jsme tím vyřešili.
Bezvýhradnou pravdomluvnost ale leckdo špatně snáší…
Každý! I já! Přiznávám, někdy je to protivné, ale i to, že vám někdo řekne, že se ta večeře nepovedla, je důležité. Skousnete to, a hotovo. Je to podobné, jako když vám režisér řekne, že jste něco špatně zahrála. Jsou to věci, které nechcete slyšet, protože pravda skutečně bolí. Ale na druhou stranu i očišťuje, nabízí jednodušší, rychlejší a přímější cestu. Ve vztahu hned čistí atmosféru, nikdo není naštvaný, smutný nebo rozzlobený. Jen se pro tu pravdomluvnost musí rozhodnout oba dva, bylo by blbé, kdyby jeden pravdu mluvit chtěl, ale ten druhý ne. My jsme se k tomu ještě navíc rozhodli, že se nebudeme vymlouvat na to, že něco nejde. Všechno jde, když se chce. Je to fajn, ale bez práce na vztahu to nejde.
Jak řešíte věci, na kterých se zásadně neshodnete? Jednou ustoupíte Vy, podruhé partner?
My se automaticky neshodneme ve spoustě věcí, ale je potřeba najít průsečík, aby v tom vztahu nebyla disproporce. Ten krok je potřeba udělat z obou stran. I rozchod a rozvod přece leží na obou stranách, nikdy za to nemůže jen jeden. Takže ve věcech, na kterých se neshodneme, se snažíme sejít na neutrálním území, necháme si třeba čas na rozmyšlenou, a ten často ukáže, že zase tak rozdílný názor nemáme. Nemusím úplně souhlasit, ale můžu připustit, že na tom jeho názoru něco je. A naopak. Většinou se ale neshodneme jen na drobnostech.
Vyčetl Vám partner někdy Vaše povolání?
U něho mám absolutní podporu ve všem. Obdivuju ho v tom, že mu to nevadí – není pro muže jednoduché mít za partnerku herečku. Může být nepříjemné, když vidí, jak hraje s kolegy nějaké citlivé scény. Na druhou stranu, někteří to vidí jako atraktivní věc, mít za partnerku herečku, třeba nedávno opravář praček takhle partnerovi záviděl…
Když dostanete nabídku na práci, radíte se doma, nebo si to rozhodnete sama?
Radíme se, a to především kvůli dětem, abychom zvládali tu starost o ně. Já samozřejmě řeším i to, co by mi to mohlo přinést nebo vzít. Může vás to klidně hodit do světla, do kterého úplně nechcete… Třeba ty často omílané svlékací scény – v mládí s nimi nemáte problém, jenže se nějak zapíšete, a režiséři vás už pak tak vidí napořád. Musíte se s tím naučit pracovat, představit si, co ta která nabídka s vámi udělá do budoucna.
Vaší výhodou může být i Vaše netradiční příjmení. Odkud pochází? Česky moc nezní…
Je to francouzské jméno. Nejspíš jsme potomci napoleonského vojáka, který tu zůstal. Hodně se tohle jméno vyskytuje ve Francii.
Vaší starší dceři Klaudii je sedm. Objevují se u ní už nějaké herecké geny?
Má velmi dobrý hudební sluch a velmi dobrou sluchovou paměť. Má hodně dětských audioknížek a dokáže je skvěle opakovat. Má smysl pro drama… Takže uvidíme, nechávám tomu volný průběh.
A byla byste ráda, kdyby se ve Vašich šlépějích vydala? Nebo ji budete spíš odrazovat?
Hlavně ať dělá to, co ji bude bavit. Říkám jí: ,Dělej to, co tě baví, a pak si najdi něco, co tě bude živit.' Může dělat akrobacii, skákat padákem, malovat obrazy… Ale ať ji to uživí.
Vás živí nejen herectví, ale i hlas. Dabovala jste oblíbený seriál Will a Grace, a prý se chystají nové díly. Budete je zase dělat Vy, nebo jste na černé listině jako spousta kolegů, kteří nechtěli pracovat pod cenou?
Nové díly jsem nedělala, i když jsem byla oslovená a na černé listině už nejsem. Odmítla jsem to, protože mám doma malé miminko. Ta černá listina mi paradoxně pomohla k tomu, že si teď práci vybírám. Beru jen to, co chci, co je zajímavé, nebo mě třeba baví režisér, který to bude dělat. Teď, když mám doma ještě malou Sofii, tak šetřím časem – je pro mě důležité být s dítětem doma a přijde mi absurdní shánět si hlídání na to, abych jela dabovat. To jsem raději doma s ní. Ani v Divadle na Vinohradech nehraju, mám prostě mateřskou dovolenou. A v Ulici mám omezený režim a čeká se jen na to, až si řeknu, že se chci zase naplno vrátit.
OČIMA AUTORKY
Tereza nás přivítala s otevřenou náručí a upečeným dortem, který jsme pak dostali na konci focení a povídání. Snad za odměnu. Sama říká, že byla hodně uzavřená a bála se lidí, dnes už to však neplatí. Jen zářila, byla milá a tři hodiny s ní utekly jako voda. A jako bonus dostali fotograf a stylista pořádný kus dortu na cestu, protože ona se od sladkého opravdu drží dál.
VIDEO: Porotce Peče celá země Josef Maršálek: Španěla vyměnil za Čecha a odchází z Prahy!
Porotce Peče celá země Josef Maršálek: Španěla vyměnil za Čecha a odchází z Prahy! Markéta Reinischová, Lukáš Červený
