21°C
„Vzpomněl jsem si na ten slavně blbý projev Miloše Jakeše z Červeného Hrádku*, ve kterém na Několik vět reagoval. Pouštěl jsem si ho doma z kazety každý den k snídani. A hned se mi šlo do práce tak nějak lehčeji. Ten blb mě bavil jako nejlepší stand-up komik.“
*Slyšeli jste umíráček komunismu?
„Takhle jsme to úplně neviděli. Netušili jsme, že tak rychle padne. Ale všichni cítili, že se něco děje. Když jsem ve zvukovém studiu dokončoval Vrať se do hrobu a ve vedlejším studiu dělali pan režisér Menzel s Bolkem Polívkou postsynchrony, přinesl jsem jim tu kazetu s Jakešem. Sedli jsme si všichni k panu režisérovi do auta a pustili si ji. Oni to do té doby neslyšeli. Byli jsme z toho úplně u vytržení. Smáli jsme se, ale zároveň jsme nemohli uvěřit, že to je pravda, že nám někdo takový skutečně vládne. Bylo to takové odkopání se režimu, kdy jeho lídr promluvil jako prvotřídní debil. Nikdo už nemohl věřit, že společnost je zdravá, když její čelní představitel je evidentně duševně nemocný. Tenhle projev jsme pak přivezli krajanům ještě na podzim 1989 do Ameriky, společně s osmadvacetiminutovým záznamem hovoru opraváře televizí, který nechápal, že mluví s telefonním záznamníkem, a nadával mu, jakoby mluvil s člověkem. Emigranti si mysleli, že jsou to dva profesionální komici, nevěřili, že jedno nebo druhé může být myšleno vážně. Že takhle přeci nemůže žádný státník mluvit. Podezírali nás, že si z nich děláme legraci.“
VIDEO: Zuzana Bubílková: Sametová revoluce mě vynesla z ulice na místo šéfky!
Zuzana Bubílková: Sametová revoluce mě vynesla z ulice na místo šéfky! David Turek,
*Jak jste se tehdy do USA dostali? To přeci bylo ještě před revolucí?
„Když to takhle říkám, vypadá to, že jsme byli nějací prověření kádři, ale naopak! Paní režisérce Věře Chytilové se nás na režimu podařilo vyreklamovat, abychom jeli s filmem Kopytem sem, kopytem tam na festival Žena ve filmu do Los Angeles. Ještě před odletem mi dokonce volali z ministerstva zahraničí, že mě asi nepustí. Tak jsem jim řekl, že je mi to vlastně jedno. Ale nakonec nás pustili. Takže paradoxně několik týdnů před revolucí jsme odcestovali nejdřív do New Yorku a pak do L.A. V USA jsme místo týdne nakonec zůstali jeden a půl měsíce a procestovali velký kus Ameriky. Tam jsme se dozvěděli o revoluci a o tom, že padla vláda. Jeli jsme na sever do Lake Placid a na dálničním odpočívadle na toaletách jsem stál nad mušlí vedle nějakého Američana. A ten pán se mě zeptal, jestli jsme z Československa. Slyšel náš totiž předtím mluvit. A že prý u nás padla vláda. Šel jsem to říct Tomáši Hanákovi, Davidu Vávrovi a Tereze Kučerové, která v tom filmu taky hrála, a všichni jsme nad tím kroutili hlavou. Mysleli jsme si, že si nás asi spletl s nějakou zemí, kde se dělají převraty běžně. A tenhle Američan právě odjížděl, ale najednou zacouval zpátky k nám. Měl stáhnuté okýnko a v autě nahlas puštěné rádio, ve kterém zrovna Jiří Černý oznamoval, že členové ÚV KSČ dávají své funkce k dispozici. Přes to samozřejmě mluvil americký moderátor a my jsme z toho byli na větvi.“
*Nebylo Vám líto, že doma se dějí tak důležité věci, a Vy jste na druhé straně světa?
„Samozřejmě! Hned jsme se snažili přehodit si letenky a letět co nejdřív domů. Ale do Prahy v tu chvíli chtěli letět všichni! Praha byla najednou centrum všeho dění. Vrátili jsme se do New Yorku, ráno jsem jel metrem, a všichni tam měli otevřené noviny a na titulních stránkách byl všude Václav Havel. Poprvé v životě jsem pocítil jistou dávku hrdosti, že jsem Čech.“
Celý rozhovor společně s dalšími najdete v knize 1989 očima 30.
VIDEO: Spisovatel Petr Macek: Osobnosti mi svěřují vzpomínky plné bolesti i naděje.
Spisovatel Petr Macek: Osobnosti mi svěřují vzpomínky plné bolesti i naděje. David Turek
Milouš byl klasa stand-upu, tohle se bude překonávat těžko i Luboši Zaorálkovi, který svou semantikou projevů o ničem nejen ve sněmovně často připomíná Miloušův odkaz 
