24°C
Smutné výročí jste si v létě připomněli zpíváním a hraním u hvězdárny v Praze-Ďáblicích jen v komorním kroužku. Proč právě tam?
„No, protože Pavel leží na Ďáblickém hřbitově. Na hrob jsme mu položili kytku a pak někdo řekl, že tam blízko zná pěkné skalky s výhledem do kraje. Šli jsme tam, hráli na kytaru, zpívali a vzpomínali.“
Jeho smrt byla pro všechny velký šok. Jak vás to změnilo?
„Najednou mi došlo, že smrt je stále strašně blízko a život je neuvěřitelně křehký. Vůbec nikdo totiž netuší, co bude zítra. Zásadně to změnilo moje hodnoty, a tím i můj život. Proto se pak naše další deska jmenovala Není na co čekat. Všem nám došlo, že už nechceme promrhat ani hodinu svého života. Pavel zemřel v létě, v říjnu jsem se oženil a do roka se nám se ženou narodila Kačenka. Když Hroch (přezdívka Pavla Grohmana) zemřel, bylo mu 38 let.“
Co jste dělali po pohřbu?
„Po pohřbu jsme si dali 14 dní volno, aby se s tím každý nějak srovnal, a pak jsme šli točit písničky na Autopohádky. Práce nám pomohla. Na podzim bylo domluvené turné, které vymyslel Hroch, a my jsme si řekli, že ho odjedeme, protože to bylo jediné, co nás z těch sraček mohlo dostat. Potřebovali jsme makat a hrát. Turné s námi jako bubeník odjel David Koller, který nám tak pomohl v té nejtěžší chvíli. Vrátili jsme se tedy na pódia a jeli dál.“
Věříte na život po životě?
„Nevěřím, spíš si to všichni jen přejeme. Ve snech se ale s Pavlem vídám i dnes docela často a řešíme spolu různé věci v jasných slovech. Někdy se dokonce strašně pohádáme. Vlastně to tedy běží dál, i když v jiné podobě.“
Bojíte se smrti?
„To víte, že jo. Je to základní lidský strach. Právě strach ze smrti podle mě pudí lidi k tomu, aby něco dělali a byli tvůrčí, zkrátka aby vytvořili něco, co tu po nich zůstane. Tím jakoby popřou pomíjivost všeho a dají životu jakýsi smysl. Všichni hledáme nějakou útěchu a něco, co by nás přesáhlo. Za sebe to mám tak, že bych tu chtěl být co nejdýl pro svoje děti, abych jim mohl ukázat, co všechno je možné na světě zažít a vidět, aby si mohly vybrat.“
Nechal byste si někdy vyložit, co vás čeká?
„Jednou jsem to už udělal, když mi bylo dvacet. V horoskopu, který mi dělal rabín Karol Sidon, mi vyšlo, že nebudu mít problémy s penězi a budu bohatý, ale pak trvalo ještě minimálně deset let, než jsem přestal být totálně chudý a třít bídu s nouzí.“
Pavel Grohman zemřel na následky nehody na motorce. Jezdil jste také někdy na tomhle stroji?
„V pubertě jsem měl pionýra Jawa 23 a jedno léto jsem ho celý rozebral a zase složil, abych pochopil, jak funguje. U babičky na vesnici jsem pak jezdil tam a zase zpátky.“
Jezdil jste na motorce i pak?
„Po několika dalších letech jsem byl vyzpovídat Ivo Kaštana, což je slavný motocyklový závodník, který se rozhodl, že rallye Paříž–Dakar dá na minimotorce, tzv. pitbiku. Když jsem byl u něj, zkoušel jsem se na ní rozjet, ale přeletěl jsem přes řídítka, udělal kotrmelec a druhý den v pátek musel na operaci, protože jsem si zlomil klíční kost. Jeden víkend jsme tedy zrušili koncerty a těšili se, že si to ten další vynahradíme, jenže další pátek se Hroch na motorce zabil. Bylo to přesně týden po mém úrazu, což bylo až neuvěřitelný. Pavel byl můj životní kamarád, kterého jsem měl rád, a to trvá pořád.“
