Zarazila vás reakce médií na vaši účast na oslavě Felixe Slováčka?
„Nevím, proč to pro někoho mohlo být překvapení. Myslím si, že lidé by neměli být, ať už z jakéhokoli důvodu, nepřátelé. Něco jsme prožili, něco proběhlo a něco skončilo, to alespoň pro mne neznamená, že budu po zbytek života zasmušilá a nešťastná. Felix mne prostě a jednoduše na jeho oslavu pozval a já ráda přijala. Byla to skvělá oslava a jsem ráda, že nepanuje mezi námi nic, coby dobré vztahy rušilo.“
Jak jsme viděli, dokladem toho byly i vaše úsměvy a viditelná pohoda. Milenecký vztah odvál čas, a jak jsme viděli, staral se o vaši dobrou náladu i doprovod. Takže Lucko, s pravdou ven, je to nový přítel?
„Ale kdepak. Není to přítel ve slova smyslu, jak asi myslíte vy, ale jinak je to kamarád a člověk, s nímž mám a určitě i budu mít do budoucna přeci jen něco společného (úsměv). Takže se seznamte, je to malíř Václav Bednář, s nímž jsme navázala spolupráci a to, co vidíte na nás, tedy tohle pestré oblečení, je naším společným dílem a rozhodně ne posledním.“
Dobrá, dobrá, je to tedy kamarád a kolega, ale přeci jen, krásná a šikovná žena by určitě potřebovala mít na blízku rameno, na němž se muže třeba vybrečet nebo se i smát.
„To je možná pravda, ovšem nic podobného zatím nehrozí (smích). Jsem v pohodě a vyskytne-li se někdo za den, týden nebo rok a přeskočí-li ona pověstná jiskra, tak proč se bránit. Teď momentálně, jak se říká, nikdo nikde není, takže to nechme budoucnu. Čas ukáže. Rozhodně ale nic nehrotím. Jsem, jak říkám, spokojená s tím co je a tak to zatím zůstane. A dost už pátrání v mém soukromí, jsme tu abychom se bavili a to je momentálně to nejdůležitější.“
