Pohádku Sněžný drak má nejraději moje dcera Elenka, protože ji natáčela se mnou. Sama říká, že tehdy byla u maminky v bříšku. Na natáčení tak mám hezké vzpomínky, které se k tomu všemu vážou. Docela se to i hodilo, moje královna hned v prvních minutách porodí malou princeznu. Bylo to krásné natáčení s mým dlouholetým parťákem Sašou Rašilovem, který mi hrál krále. Myslím, že ta pohádka je povedená a divácky oblíbená. Navíc tohle byla moje vůbec první role královny. Musím říct, že herci obecně rádi pracují na pohádkách – každý si rád vyzkouší žít alespoň chvilku v pohádce. Snad se jich ještě dost natočí, budou hezké, s klasickými morálními zásadami, kde dobro vítězí nad zlem, aby to mělo hezký dopad na děti a ty si z nich braly příklady.

Léto, kdy se točila pohádka, bylo opravdu vydařené a hodně teplé. Měla jsem na sobě krinolínu, korzet a těžkou paruku. Točili jsme na zahradě u jezera, které bylo obsypáno muškami, což mi začalo vadit přesně v okamžiku, kdy mi zalezly pod sukni. Bylo to nesmírně nepříjemné, do toho dvanáct hodin v kostýmu, který byl neprodyšný – a ještě k tomu ta paruka! Zkuste si dát kabát a kulicha, když je venku skoro čtyřicet stupňů. Asi tak jsem se cítila. Celý štáb běhal v tričku, kraťasech a já měla »kulicha«. Zdání klame, natáčení pohádky není vždy pohádkové…

Jelikož můj král nekraloval, ale hodně cestoval, čekala nás jedna báječná scéna. Na hradě jsme si sedli s Terezou Kostkovou do kočáru a nechali se vozit. Jeden den jsme tak točili jen příjezdy a odjezdy panovníků. Nechali jsme se vozit tam a zpátky, jen jsme kynuli poddaným a nemuseli říkat vůbec žádný text. Bylo to jedno z nejlepších natáčení, takové opravdu královské. Ve druhé pohádce, O nejchytřejší princezně, jsem dostal zvláštní kožený kostým, to si pamatuji dodnes. Miluju Karla Maye, vyrůstal jsem na tom a tehdy jsem si připadal jako Old Shatterhand. Materiál byla taková jemňoučká jelenice, ve které bylo ovšem neuvěřitelné teplo.

Točili jsme tehdy na zámečku Stekník u Žatce, o kterém jsem vůbec nevěděl, že existuje. Překvapilo mě i to, že se v zámeckých zahradách nachází bunkr. V okamžiku, kdy jsem ale vyšel na balkón zámku, bleskla mi hlavou myšlenka, jak z těch chmelnic v okolí udělají v pohádce ostrovní království. Ovšem největší výzvou bylo natáčet se třinácti ženami najednou. Byl jsem tam úplně osamělý, ale asi ještě horší to měl režisér Ivan Pokorný. Musím však říct, že ty malé herečky, které nám s Jitkou Čvančarovou hrály dcery, byly daleko disciplinovanější než ty, jež je pak vystřídaly jako dospělé. (směje se) Byla to směsice mladých žen, těhotných žen i maminek. Zuzka Stavná, Marta Dancingerová, Markéta Frösslová… Když se tyhle drndy sešly na place, tak to byl masakr. Vtipné bylo už to, když mi všechny ty holky na začátku natáčení představovali. Dovedete si asi představit, že se mi z toho mohla rozskočit hlava…

Natáčeli jsme scénu, kdy se o naši dceru Evu Josefíkovou mají ucházet nápadníci. Byl to zároveň i jeden z novinářských dnů. Ve chvíli, kdy jsme čekali před sálem, tak najednou jediná vosa, která se tam objevila, si vybrala mě. Chtěla jsem ji odehnat, ale trefila jsem ji tak ukázkově, že mi zapadla do výstřihu těch dobových šatů. Byly velmi těsné a nešla z nich vyklepat, chtěla jsem jí zabránit v cestování, tak jsem se dvakrát bouchla do hrudníku a vosa zareagovala tak, že mi to oplatila asi třemi bodnutími. V tu chvíli jsem dostala alergickou reakci, ač jsem do té doby vždy žihadlo přežila bez úhony. Začala jsem otékat, dusila jsem se a bylo mi na omdlení. A tehdy režisér Zdeněk Troška zakřičel: „Rychle slivovici!“ Dostala jsem dva panáky, vzpamatovala jsem se a pro jistotu to ještě proložila práškem proti alergii. Ale ta slivovice mi pomohla asi víc. Scéna se dotočila a já jako Alžběta jsem omdlévala nakonec ze zcela jiného důvodu – z Františka Němce alias Lucifera.

Tahle pohádka mi zásadně změnila život, protože během natáčení jsem začala chodit s Martinem Stropnickým, který hrál krále. Za pár měsíců už se k nám stěhoval a za dalších pár měsíců jsem čekala Kordulku. Role v pohádce byla tehdy moje první královna. A bylo to zároveň taky naposledy, kdy mě Stropnický poslouchal. Byla jsem totiž zlá a on byl pod pantoflem. Dceru nám hrála Lucka Vondráčková, kterou mám moc ráda, ale jako zlá maminka jsem ji dost trápila, tak mě to bolelo.

Představovala si totiž lepšího ženicha, než pro ni připravil osud – byla nad ní vyřčená kletba, že si vezme rukavičkáře. Takže jako maminka jsem viděla, že tatínek ji dost neochrání a klidně by jí dovolil, aby si vzala nějakého »debila«, a tak jsem musela fungovat. Byl to takový můj život ve zkratce… Děti si ale stejně vezmou, koho chtějí. Myslím si však, že domluvené sňatky by byly v pořádku. I když - moje snachy jsou lepší, než bych byla schopná domluvit, jsem z nich opravdu nadšená.

Fotogalerie

31 fotografií

Sabina Laurinová jako královna v Čertově princezně

Autor: Bontonfilm

Prohlášení Kuchařové o rozchodu s Brzobohatým: Nedávno se mnou obnovil manželský slib!

Vyděšený Jiří Krampol (82): Převoz z nemocnice po dvou…

Vánoce u výstřední tchyně Aleny Šeredové: Výzdoba od podlahy až po strop!