Markéta Konvičková se stala jednou z kmotřiček knihy Jana Bendiga s názvem Roma Boy. Těší vás, že máte vy dva i dlouhé roky po účasti v SuperStar pořád tak vřelý vztah?
Moc mě to těší a vlastně si toho i vážím, že jsem tak nějak součástí toho příběhu. S Honzíkem nás spojuje čtrnáct let kariéry, přátelství, písniček a různých příběhů. Mám radost, že mě oslovil, že jsem mohla říct i nějaký svůj pohled na těžké chvíle v jeho životě. Když jsem ty těžké chvíle měla v životě já, on byl tou mou oporou. Už říkám, že to není ani tak kolega, jako spíš přítel a skoro už rodina. Jsem na něj pyšná.
Jan Bendig nám řekl, že jeho nejčernější roky života byly 2014 až 2015. Které to byly pro vás?
Asi když jsem v roce 2019 potýkala s hormonálními a vizuálními proměnami kvůli nemoci. Zdraví je na prvním místě. Když ho člověk nemá, je to asi to nejhorší, co se mu může stát. Ale říkám, dneska zpětně to vůbec nevnímám jako tragédii. Spíš tak, že jsem možná sice ne úplně zdravá, ale duši, si myslím, mám daleko zdravější než spousta jiných lidí, kteří jsou třeba nešťastní a podobně. Je mi dobře, cítím se skvěle.
Opečováváte se teď víc a jste na sebe opatrnější? Po tom, co jste měla vzácný druh nádoru?
Možná jsem spíš odvážnější. Možná jsem si také v hlavě zablokovala takové to, že něco není v pořádku. Protože když něco nebylo v pořádku, tak já jsem to cítila. Tělo nefungovalo, vypadala jsem hrozně a bylo mi hrozně. Ale teď mi je tak skvěle, že si myslím, že to je i vidět. Spousta lidí se mě ptá, jak to, že jsem zase zpátky ve formě? Začala jsem více spát, jsem více v klidu a snažím se nestresovat. Když vím, že každé ráno můžu vstát, podívám se na svoji dceru, mám práci snů, partnera, mám vlastně v podstatě úplně všechno, tak nevidím důvod, proč si říkat, že jsem asi nemocná, a dělat si z toho hlavu. Dělám, že to neexistuje. A když mi tělo každý den dovolí vstát, tak to vnímám jako velký zázrak.
Vážíte si těch dárků přítomnosti?
Vážím. Říkám, že život tě naučí. Vůbec nepřemýšlím dopředu a snažím se užívat si a dělat už jen to, co mě baví. A s lidmi, kteří mě baví. Prozpěvovat se životem a proplouvat. A naučit se říkat ne, to je podle mě také jedna z věcí, která velmi ulehčí člověku fungovat.
Když zabrousíme na pole módy, limetková barva, kterou máte dnes na sobě, vždy krásně umocní opálení...
Řekli jsme si s partnerem, že jednou za měsíc, jednou za dva měsíce, vystřelíme k moři, vezmeme dceru a uděláme si hezkých pět šest dní. Teď jsme nedávno vzali babičku do Říma. Pořád cestujeme, mé opálení je konkrétně z Tenerife. Ještě jsem přemýšlela nad růžovou barvou šatů, ale to už by bylo moc, tak jsem zvolila tohle.
Měsíce jsem žila v těle, které jako by nebylo mé, říká Markéta Konvičková |
Předvánoční shon s sebou přináší určitý stres a občas také deprese. Co byste doporučila divákům a čtenářům iDNES.cz jako první věc, jak se dostat do klidu?
Asi nemám úplně nějakou globální radu, jak se dostat do klidu. Myslím, že každý si trošku vydechne až o svátcích a vždycky to k tomu patří. Ale já se spíš z toho všeho moc těším. Jak mám tu malou holčičku, tak mě to baví. Už se nestresuji, naopak jsem úplně šťastná, když ji vidím, ta rozzářená dětská očíčka a to, jak je hotová ze zdobení stromečků a pečení cukroví... Nevnímám předvánoční období jako stres, ale jako něco, co tomu našemu dítěti dělá obrovskou radost.
Jakou svou písničku vnímáte z hlediska otevřenosti jako hodně intimní a jste na ni pyšná?
Já jsem v podstatě pyšná na každou svoji písničku. Každá vždycky vyšla v nějakém důležitém období mého života. Teď mi vyšel třeba Mama song, kde zpívám o mateřství. O tom, jak je to někdy opravdu náročné, jak máme my maminky pytle pod očima, vypadané vlasy, jsme v dezolátním stavu, nespíme, ale zároveň je mateřství to nejkrásnější, co se nám mohlo podle mě stát. V písničkách čerpám vždycky z toho, co zrovna prožívám. Teď jsem asi více maminka než zpěvačka. Mama song je taková hymna a oslava všech maminek.
Zasmějete se pak, když některé matky píší na internet, že mateřství je dehonestující část života ženy?
(smích) Zasměji se. Myslím, že všechny maminky jsme v tom zajedno a podporujeme se. Každá není jako ze žurnálu, jsme s dětmi doma, spíme nespíme, každé dítě je jiné, každá žena je jiná. Jsem ráda, že je to takový gang matek, které se podporují a vzájemně si radí. Vnímám spíš to pozitivní. Maminky na internetu mi taky už kolikrát poradily. Vážím si toho. Máma na mateřské i dítě někdy vypadá všelijak, ale člověk se tomu nakonec zasměje. Pro každou mámu je její dítě stejně to nejhezčí na světě. A tak si myslím, že to má být.
