S Ivou Hüttnerovou se setkáváme na křtu kalendářů Anděl mezi zdravotníky a Muž roku. Ví se o vás, že máte ráda staré časy. Co oceňujete na mužích?
Každá ženská má ráda, když se chlap chová galantně, je voňavej a dobře oblečenej. Myslím, že pro tento druh mužů a gentlemanů typu první republiky, mají slabost snad všechny ženy. Tím asi nejsem výjimečná.
Diváci mají určitě v paměti váš pořad Domácí štěstí. Přiznáte nám na kameru, jak moc velkou sběratelkou vy osobně jste? Co u vás doma najdeme za sbírky?
Jsem vášnivou sběratelkou. Začala jsem s tím dávno předtím, než se točil pořad Domácí štěstí. Sbírám staré předměty už víc než padesát let a mám některé velmi unikátní věci. Největší vztah mám k těm, které mají nějaký příběh, nebo jsou spojené s osobnosti, která mě zajímá. Mám třeba takové raritní kousky, jako jsou dětské botičky Bohumila Hrabala, nebo rukavičky jeho maminky, kterou hrála ve filmu Magda Vášáryová. Pak mám i šál Emmy Destinnové, který byl v nějaké aukci. Také svatební oznámení Karla Čapka. Prostě pár opravdu zajímavých kousků.
Fascinovaly vás prvorepublikové hvězdy už tehdy, když jste byla mladá? Měla tu možnost se s nimi shledat?
Určitě. Spousta z nich byla mými hosty v pořadu Domácí štěstí. Většina těch mužů byli už starší, jako příklad uvedu Svatopluka Beneše. Setkat se s ním byl opravdu zážitek. Nejen kvůli tomu, jak se skvěle choval, ale jak si pořád držel tu eleganci, nosil kravatu a všechno, co k tomu patří, aby byl muž dokonale oblečen.
Obraz Jan Zrzavý od Ivy Hüttnerové
V souvislosti s vaším jménem se divákům jistě vybaví i seriál Ordinace v růžové zahradě. Kolik let, když to spočítáte, jste jí věnovala?
Myslím, že jsem Ordinaci točila alespoň čtyři pět let. Už to nevím přesně, ale je to dlouho, snad už deset let. Pochybuji, že si na to ještě někdo vzpomene, protože ta seriálová sláva má velmi jepičí život.
Pravidelně vysíláte i v rozhlase. V čem je podle vás mikrofon atraktivnější? Jak se tam může herec lépe projevit, když tam není kamera?
Je to taková soustředěnější práce. Mám ji moc ráda. Jednou z velmi příjemných věcí je, že se člověk nemusí malovat, načesávat a může hrbit záda. Takže je tam vlastně daleko svobodnější a uvolněnější. A o to víc se může soustředit na to, co říká.
Dbáte na eleganci? Je pro vás důležité, když vyjdete z domu, abyste sebe reprezentovala?
Snažím se, ale mám tam určitě mezírky. (smích) Ale dělám, co můžu. Samozřejmě chodím ráda hezky oblékaná.
Iva Hüttnerová: Malování je svobodnější, herec musí čekat na příležitosti |
Měla jste nějakou módní ikonu? Svého času to pro mnohé byla třeba Marlene Dietrichová.
Já bych asi vyšla z toho hereckého světa, kde mám největší zkušenosti. Myslím si, že vždycky byla skvěle oblékaná například Jana Štěpánková, Magdalena Dietlová, manželka pana Dietla, ta je pro mě vrchol elegantní herečky. A vlastně všechny herečky, které se drží klasiky. Jsem v módě konzervativní.
Jde vám tedy možná hlava kolem, když vidíte, jak se dnes oblékají lidé v Praze?
Nejde mi hlava kolem, neboť mám čtyři vnuky, dva pravnuky a dvě děti. A od nich jsem zvyklá na ledacos. Jediný problém mám s tetováním. Na to si pořád nemůžu úplně zvyknout. Když si někdo oblékne něco pro mě nepředstavitelného, tak se to dá změnit. Ale tetování se mi zdá příliš trvalé. Ale je mi to houby platné, protože většina mých vnuků i můj syn jsou pomalovaní jak velikonoční vajíčko.
Necháváte si od vnoučat coby babička vysvětlovat současné trendy?
Poslouchám to se zájmem, ale ještě nikomu se nepodařilo mi to pořádně vysvětlit. Oni mají takovou svoji filozofii, že každý ten jejich obrázek, z mého pohledu příšernej, má svůj důvod. Dlouze o tom umějí vyprávět, proč mají zrovna tu a tu příšernost. Vrcholem zděšení pro mě v tomto ohledu byl jeden z mých vnuků. Je nejchytřejší, nejvzdělanější, studuje filozofii a občas mu rozumíme jen předložky, jak mluví komplikovaně. Tak ten si nechal na prsa vytetovat gauč. Gauč, jako prostě pohovku! A že to prý znamená zevling, jako zevlování. Takhle mi to hezky vysvětlil. A stejně tomu naprosto nerozumím, proč zrovna gauč (smích).
VIDEO: Iva Hüttnerová v pořadu 7 pádů Honzy Dědka (2022):
