Narodil se s vývojovou vadou a má protézu na pravé noze. Od osmi let se věnuje stolnímu tenisu, lyžuje a jezdí na kole. Jeho snem je vyhrát paralympiádu a být stejně dobrý jako děti bez handicapu. Ve třinácti letech byl zařazen do reprezentace handicapovaných stolních tenistů.
Ke sportu ho přivedl otec. "Nejdříve jsme začínali v obýváku na konferenčním stolku. On seděl, já seděl a pinkali jsme si. Hrozně ho to bavilo, tak jsem mu koupil na zahradu pingpongový stůl a to ho chytlo ještě víc. A pak už to jelo," vypráví jeho tatínek Josef.
"Stolní tenis je pro mě dobrý sport, dá se hrát i s mým handicapem, protože se u něj nemusím moc pohybovat," přidává se Vítek.
Jako handicapovaný sportovec soutěží se zdravými dětmi a poráží je. V roce 2017 se stal krajským přeborníkem Karlovarského kraje ve čtyřhře, ve dvouhře pak skončil druhý, a to mezi zdravými dětmi. V celorepublikovém žebříčku patří do první třicítky. Na mistrovství republiky skončil devátý.
Neštve to jeho soupeře, zdravé kluky, kteří se na rozdíl od něj mohou pohybovat bez omezení? "Myslím, že ne. Vycházíme spolu normálně. Leda že by pak v šatně brečeli, ale to asi taky ne," usmívá se.
S rodinou bydlí v Aši. "To je… až tam na konci," popisuje a mávne rukou do dáli. "Nejzápadnější město republiky." Ašský výběžek je končina ze tří stran obklopená Německem. "Je to od nás všude daleko, navíc většinu turnajů máme na Moravě, hlavně v Ostravě, takže to je přes celou republiku," líčí tatínek.
Pro stolní tenis ale poloha jeho bydliště přece jen nějakou výhodu má - Německo je evropská pingpongová velmoc.
Připravuje se s dalšími stolními tenisty v oddíle SKST Cheb. "Musí tomu dát víc než ty zdravé děti. Jim stačí trénovat třeba jen třikrát týdně, on trénuje šestkrát po dvou hodinách. Dohání je a předhání je svou pílí, navíc piluje techniku, aby byla úplně čistá," popisuje maminka Andrea. "Je to hodně o té tréninkové morálce. Současná mládež už tomu tolik nedá," doplňuje tatínek.
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
Nejvíc Víta baví čtyřhry a týmové soutěže. "Pak je tenhle individuální sport aspoň trochu kolektivní. Navíc čtyřhru hraju se svým nejlepším kámošem," vysvětluje.
Učí se půl hodiny denně, víc prý nepotřebuje. Rád hraje na počítači, na což mu ale moc času nezbývá. A také miluje běžkování. Diví se otázce, zda má nějaké speciální vybavení a jak to zvládá se stabilitou. "Se stabilitou to zvládám úplně normálně a používám na to klasické běžky a běžkové boty. Nic speciálního." Na doplňující dotaz, zda se nebojí krkolomných pádů, Vít suše konstatuje: "No, já moc nepadám."
V roce 2016 zvítězil v anketě Talent roku 5.-9. tříd všech základních škol v České republice. Předsedkyní komise, která ho vybrala, byla olympijská medailistka ve sjezdovém lyžování Šárka Strachová-Záhrobská. V roce 2016 zvítězil v anketě handicapovaný sportovec roku Karlovarského kraje.
Mezi handicapovanými je Vít Špalek natolik dobrý, že v pouhých třinácti letech ho zařadili do mužské seniorské reprezentace.
Když se divím, jak je to možné, v poklidu mi sdělí: "V roce 2020 se chci dostat na paralympiádu do Tokia, to mi bude šestnáct. Takže mě do reprezentace zařadili, abych už mohl sbírat potřebné body." Další, nebo maximálně přespříští paralympiádu by už rád vyhrál.
"Teď ještě těsně prohrává, ale již dnes dokáže se světovou devítkou či desítkou mezi handicapovanými seniory hrát vyrovnaný zápas. Sice ho prohraje, ale už se drží," líčí tatínek a dodává, že chce, aby syn byl za dva roky šestnáctý na světě, nejraději by ho ale viděl do desátého místa. "Teď hodně výkonnostně poroste, reálné to je," věří. "Teď hrál s Belgičanem, paralympijským vítězem, a uhrál proti němu set," usmívá se spokojeně maminka.
Největším problémem jsou finance. "Teď ho oslavují, ale až tenhle humbuk skončí, zase si ho už nikdo nevšimne," myslí si tatínek. "Ať podáte žádost kamkoliv - na kraj, na handicapované, je to složité. Výchova sportovce na takovéto úrovni vyjde na dvacet tisíc měsíčně, takže je to neskutečně těžké."
A kdy vidí syna jakožto paralympijského vítěze on? Odpoví rychle a bez váhání: "V Paříži 2020!"
Video: Toto je vizitka handicapovaného stolního tenisty Víta Špalka
