Když zpíváte na koncertech třeba píseň Tý jo z nového alba, dělá vám problém nesmát se i přes pobavené reakce publika?
Jak kdy. Jednou jsme hráli v Telči, v té době jsme měli nové album a na něm byla písnička Houston. Je postavená na dialogu kosmonauta v raketě, kterému volá manželka a kontroluje, jestli má všechno s sebou – aspoň troje slipy, občanku, trysky… Pod pódiem seděly dvě malé holky, uměly celou píseň dokonale a rozebraly si role. Jedna se mnou zpívala part kosmonauta, druhá manželku. Bylo to absolutně neodolatelné a měl jsem co dělat, abych se udržel. Baví mě dívat se při takových písních do publika. Je pro mě jako interpreta nesmírně povzbuzující, když dopadne pointa. Ale že by mě to odbouralo, to ne. Jsem zvyklý z divadla, už v Ypsilonce jsme se toho nahráli.
Ve středověku lidé věděli, jak se peče chleba, co dělat s krávou, jak zasít… Dneska ale nevíme, jak ten zatracený mobil funguje.
