22°C
Všechno to začalo v roce 1980, když si Marie Poledňáková umanula, že v jejím filmu Kotva u přívozu musí hrát prim Jana Šulcová. „Trvala jsem na Janě. Přesně splňovala moji představu mladé ženy, která ve své profesi vypadá dobře, má neustále dobrou náladu a přitom v soukromí řeší spoustu problémů a jde za svým cílem jako mezek,“ vysvětlovala Poledňáková před pár lety v rozhovoru pro Aha! s tím, že Kotva u přívozu je vůbec její nejmilejší film.
Stejně na tom je i Jana. „Hrála jsem tam televizní hlasatelku řešící stejné rodinné trable jako každý jiný. A měla jsem pocit, že kdybych si tehdy psala deník a Marie ho někde vyšťourala, napsala by moji roli podle něj,“ zavzpomínala Šulcová a dodala: „Nablýskaná před kamerou a pak hup k míchačce u rozestavěného baráku. A večer, když jsem uložila děti, jsem se učila texty.“
Už v době natáčení Kotvy Poledňáková oznámila Janě, že pro ni píše další krásnou roli. A v roce 1982 se zrodila Kateřina, manželka Júlia Satinského (†61) coby chirurga Alberta v komedii S tebou mě baví svět. „Při natáčení Kotvy u přívozu jsem objevila Janin velký komediální dar, schopnost zkratky, bezprostřednost a takovou sympatickou prostořekost. Postavu Kateřiny, rázné matky tří dětí, jsem psala přímo pro Janu. Zvládla to znamenitě. A že to neměla jednoduché,“ zdůraznila režisérka.
Poledňáková dále vysvětlovala, že sjíždění po haldě uhlí do sklepa, které museli točit ve třech různých prostředích, není pro herečku žádný med. „To si Jana pořádně užila, myslím, že do dneška se jí o tom zdá. Nevím, co si tehdy o mně myslela, ale šla do všeho bez řečí.“
Šulcová: Nemám ani korunu! A Šafářová se stará o syny Vondráčkové. Jaké mají vztahy? Bára Horáková, Lukáš Červený
„Líbilo se mi to, nikdy jsem se tak nenasmála,“ říká Šulcová, pro kterou prý byla režisérka taková druhá maminka. Přísná, ale rozuměly si a vzájemně si toho mnoho předaly. A tak Jana zdůrazňuje: „Kotva mě uvedla ve známost a potom přišel S tebou mě baví svět a zná mě celá země. I ta nejmladší generace. Kdyby tenhle film nebyl, určitě by se na mě už dávno zapomnělo. Děkuji ti, Marie!“
