Film s názvem “Jak přežít svého muže” vypráví příběh herečky, která se jako samoživitelka po mateřské dovolené vrací k práci. Velkým tématem jsou pochopitelně muži, mezi kterými se Lucie, jak se postava jmenuje, snaží najít toho pravého.
“Já jsem sice napsala knížku, ale nejsem autorkou scénáře. Takže to bylo maličko jiné, než v knížce, i když je to samozřejmě ta samá postava. Z tohohle hlediska je to krásné,” popsala Jana Bernášková své pocity z této unikátní pracovní zkušenosti.
Historky z castingů jsou někdy šílené
“Těžké je přesvědčit lidi, že ta postava zároveň nejsem já. Je to ale vlastně jedno, protože vzhledem k tomu, že se děj odehrává v hereckém prostředí, si to tam stejně všichni budou projektovat. Realita je taková, že to, co Lucie prožila za rok, bych nestihla odžít ani za deset let,” prozradila oblíbená herečka s úsměvem.
Něco pravdivého na příběhu, jehož je Jana Bernášková autorkou, přece jen je. “Prostředí je mi známé dobře, a tak ho umím dobře popsat. Co je také pravdivé, jsou castingy. Vše, co se v knize nebo ve filmu odehrává na castingu, jsem zažila buď já, nebo moje kamarádka. Snažily jsme se vybrat skutečně ty největší šílenosti,” vysvětlila talentovaná umělkyně pro Kafe.cz.
Herectví a psaní knih má podle Jany Bernáškové leccos společného. “Je to asi jako sport. Oboje jsou různé druhy sportu, ale někdy má člověk chuť lyžovat a jindy hrát tenis. Je to v něčem jiné, ale oboje je to sport. Tohle vnímám dost podobně. Psaní má pro mě ale mnohem více svobody, protože postavy mohou klidně odjet na měsíc, zatímco při hraní se musím řídit pokyny režiséra a scénářem,” řekla Jana Bernášková pro Kafe.cz.
