22°C
Jsou to už čtyři měsíce, co jste se stala mluvčí vlády. Uměla byste to už nějak zhodnotit?
Je to trošku jiná práce, než na jakou jsem byla zvyklá. Má své světlé i stinné stránky jako asi vše. Například komunikace s novináři, řešení jejich dotazů nebo delegování těch dotazů dál, což má pozice také obnáší, je vlastně trochu rutinní a nudná činnost. Co mě ale naopak baví hodně, to jsou jednání všeho druhu, kterých se účastním. Mám možnost nahlédnout za oponu a dozvědět se spoustu nových věcí. Co je pro mě úplná novinka, je cvakání si příchodů a odchodů, jsem neustále pod kontrolou. V takovém režimu pracuju poprvé.
Ale vám to možná vyhovuje, ne? Prý máte ráda určité tempo.
To je fakt, v tempu dělám ráda. Ale taky je pravda, že za dobu, co jsem pečovala o děti, jsem na tenhle druh tempa zapomněla. Ale zase jsem získala jiné. Kafe mám třeba vypité dřív, než dojdu od kávovaru ke gauči. To už mi zůstalo. No ale už se opět vracím k rychlému mluvení, jsem ráda, když se z Prahy do Brna nejede přes Paříž… I když, nebylo by to rychlejší? (směje se) Jedu teď dost naplno a vyhovuje mi to.
Lákala vás práce mluvčí už dřív?
Nad tím jsem nikdy moc nepřemýšlela. Lákala mě práce v rádiu nebo v televizi, to jsem vždycky věděla, že chci dělat. Co se práce tiskové mluvčí týče, vlastně jsem tak úplně netušila, jak to funguje. A taky jsem asi měla obavu z toho, že po práci mluvčí se už nebudu moct vrátit do televize, což jsem si dříve neuměla představit. Čas ale rychle běží, a dnes už vím, že televize a moje moderování v ní je pro mě spíš minulost.
Neodrazovala vás ta kontroverze, kterou s sebou tahle práce přináší?
Ani ne. Když si za něčím stojím, tak do toho jdu. Pro mě jsou nejdůležitější názory mých blízkých, pokud mě někdo uráží anonymně v diskuzi na internetu, není to pro mě relevantní. Že mě někdo má a jiný nemá rád, na to jsem zvyklá. A je to normální. Týká se to všech veřejně známých osobností, a když se po téhle cestě jednou vypravíte, musíte s tím počítat.
Tak ono to asi není tolik o vaší osobě, jako o osobě pana premiéra.
To je fakt. O to méně se tím proto zabývám a trápím. A také už dávno vím, že za spoustou těchto negativních reakcí je neznalost věcí, což je logické a pochopitelné, vlastní frustrace, a ta nejhorší příležitost ze všech – anonymita.
Někteří se do vás ale na sociálních sítích pustili pěkně…
Ono se ale mluví jen o těch záporných reakcích, jako by jiné neexistovaly. Ono to totiž vůbec není pravda. Když jsem to zveřejnila na svém facebooku, přišlo mi asi tisíc reakcí, 980 gratulací a asi 20 »negratulací«. No ale koho by zajímalo to, že mi většina lidí gratulovala a fandila, že jo...?
Takže se s negativní kritikou opravdu nesetkáváte?
Ne. Určitě existuje, nedělám si iluze, ale já se s ní nesetkávám.
Když se teď ve velkém protestovalo proti současné vládě, přišly statisíce lidí, ani to se vás nijak nedotklo?
Dotklo se mě to jen v tom smyslu, že tady pracuju a že jsem ohledně toho řešila bohatou komunikaci s novináři. Do té míry se mě to týkalo, jinak ne. Vím, co vím. A ostatní, ať si na to přijdou sami. Anebo taky ne. Je demokracie.
S manželem se oba pohybujete v uměleckém světě, který je převážně »antibabišovský«. Váš muž už někde naťuknul, že jste o některé přátele přišli…
Nevím, jestli jsme přišli o přátele. Přece když kvůli jinému názoru přijdete o přátele, tak co je to za přátele? Nemyslím si, že jsme o ně přišli, ale je fakt, že s některými se teď stýkáme míň než dříve. Možná je to dáno i nedostatkem času, a možná i tím, že nemáme chuť vést disharmonické diskuze. Ale přítel je přítel, a věřím tomu, že časem si opět na všechny najdeme více času, některé hrany se obrousí, a bude zase dobře a pohodově.
Dělala byste tuhle práci pro kohokoliv? I kdyby v čele vlády nestál Andrej Babiš?
Pro kohokoliv bych to nedělala. Ale určitě jsou politici, i když bych je mohla spočítat na prstech jedné ruky, pro které bych mluvčí dělala ráda.
VIDEO: Jana Adamcová: Bydleli jsme v tak velkém domě, že jsme si museli telefonovat!
Jana Adamcová: Bydleli jsme v tak velkém domě, že jsme si museli telefonovat! David Turek
