21°C
Jak vzpomíná na vrchol kariéry v době normalizace? Svůj příběh i reálie doby líčí v obsáhlém rozhovoru v knize Čest práci, soudruzi!, v nové publikaci edice Blesk Extra.
Jaké bylo společenské postavení modelky? Jistě jste nebyly na volné noze, jako je to dnes.
„Všechny jsme musely mít zaměstnání, takže jsme byly pod nějakým módním domem, zejména pod Domem módního odívání. Pod něj patřily dva nejluxusnější salony, Podolská a Styl, dřívější Rosenbaum. Já byla ve Stylu. Pak byl ještě Darex, tam se šila konfekce. Tu jsme měli na velmi vysoké úrovni. A ještě existoval ÚBOK, Ústav bytové a oděvní kultury, tam měli také své manekýny.“
Takže šlo o regulérní profesi?
„Ano, takto jsme byly zaštítěné, módní dům musel mít přece pracovníky i na reprezentaci. A manekýny reprezentovaly značku a výrobky.“
Módní dům byl tedy váš zaměstnavatel a manažer v jednom.
„Ano. Ale já se v jednadvaceti letech vdala za (herce) Darka Vostřela, takže jsem mohla jít na volnou nohu. Díky tomu jsem stíhala více kšeftů, zajímavějších, a díky Darkovi se mi otevřela i televize, divadlo i film.“
Práce manekýnky asi vypadala jinak než dnes.
„Dá se říct. Jezdily jsme dlouhé šňůry. Na veletrhy, Brno, Lipsko, třeba na tři týdny na Slovensko. Tam pro nás stavěli komponované programy, na nichž jsme se prolínaly s kapelami jako Olympic nebo zpěváky. A třeba třikrát do týdne jsme fotily. Byly jsme ve větším zápřahu.“
S výdělky jste byly spokojené?
„Vydělávaly jsme slušně. Mohly jsme nakupovat v Tuzexu, luxusní kosmetiku Ve Smečkách. Modely z přehlídek, které jsme předváděly, odkupovat za sníženou cenu… Některé z nás táhly rodinu, byly tím oporným sloupem.“
Dobereme se ke konkrétní částce?
„Tisíce. Když byly měsíce Centromódy, tak se úřednice, kterým naše honoráře procházely pod rukama, bouřily. Braly jsme osm či deset tisíc, čtyři tehdejší platy. Takové byly jen platy ředitelů.“
V roce 1967 si vás jako tvář dokonce vybral Dior!
„Nastalo tehdy krátké politické uvolnění a Dior toho chtěl využít, hledal neokoukaný východní typ.“
Potkával se svět politiky a modelingu?
„Dělaly jsme přehlídky i pro vládu a manželky pohlavárů, takže jsme se viděly s panem Štrougalem, s prezidentem Husákem a podobně.“
Jak se k vám chovali?
„Jako gentlemani. Dcera Lubomíra Štrougala potom byla módní návrhářka, tatínka občas brala s sebou i na soukromé večírky a podobně. A jestli míříte k nějakému MeToo, tak to jsem nikdy nezažila.“
Musíš být úplně slepej!
A jo pořád vypadá dobře
