21°C
Začněme Devadesátkami, které byly na televizních obrazovkách velmi populární. Vy jste je zažil jako malý kluk, který tehdejší divokou dobu možná ještě úplně nevnímal. Jak se na ně díváte po této seriálové zkušenosti?
Já tehdy prožíval idylické dětství na venkově... Měl jsem jiné starosti než sledovat aktuální kauzy. Později jsem devadesátky vnímal jako období radosti ze svobody, jak je asi vnímali moji rodiče. Teď si mnohem víc uvědomuju, že to byla taky doba chaosu, kdy bylo nové úplně všechno, ale ne všechno nové bylo tak super, jak se mohlo zdát. Mám rád jednu tehdejší rapovou skupinu, Chaozz, která to vystihuje už svým názvem nebo třeba jedním z refrénů: Hej, lidi, máte taky ten pocit, jako bysme žili na planetě opic?
Tušíte, jak dlouho máte vytvořené své heslo na Wikipedii? Tím narážím na vaši popularitu v souvislosti s Devadesátkami.
Tak to se od vás dozvídám poprvé, ale řekl bych, že to nebude dlouho.
S vaší postavou v Devadesátkách se na televizní scéně objevila nová neokoukaná mužská tvář. Vnímáte větší zájem o svou osobu, nové nabídky rolí, a hlavně nové ctitelky?
Že jsem teď víc vidět, si všímám. Je to příjemné. A načasování je taky fajn, protože jsem teď takzvaně na volné noze, takže případné filmové nabídky nebudu muset odmítat kvůli divadlu. Příliv fanynek nevnímám, možná proto, že moc neprožívám sociální sítě. Ale jsem teď single, takže by to ani nevadilo. (směje se)
Vyrůstal jste ve mlýně, což zní romanticky. Jak se tam žije?
Krásně. V dětství bylo skvělé, že máme takovou tajuplnou zarostlou zahradu, jako v té dětské knížce od Jiřího Trnky, dobrodružství za každým stromem, a v domě zase v každé staré skříni. Mě ale brzo začala zajímat víc knihovna, kterou máme taky velikou. Zároveň to ale není snadné, dům zůstal po komunistech v dost bídném stavu, rodiče ho postupně dávali dohromady, muselo to být strašně náročné, což jsem tehdy neřešil.
I teď je tam pořád spousta práce, třeba chystat dříví na zimu, což s bráchou děláme většinou na poslední chvíli a někdy i v závějích sněhu... Ale neměnil bych, měl jsem nádherné dětství a rád se tam vracím.
Kdysi kluci snili o povolání policisty, kosmonauta nebo popeláře, dnešní děti chtějí byt youtubery. Jak jste to měl vy?
Kdykoli jsem viděl popeláře, jak obratně krouží popelnicemi, jako by nic nevážily, a jak se vozí na těch frajerských stupíncích vzadu na těch úžasně velkých autech, velmi jsem je obdivoval! Když jsem se o něco později naučil číst a začalo mě to bavit, chtěl jsem být spisovatelem. A od doby, kdy jsem poprvé viděl dobré divadlo, hercem.
Zaujalo mě, že ve svém životopise uvádíte studium psychologie a pak roční zkušenost s prací v přístavech. Pak studium filmové vědy, práci nočního hlídače a nakonec studium herectví. Vše, co předcházelo studiu herectví, vypadá jako dobrá praktická průprava, co myslíte?
Takhle zpětně to možná vypadá docela smysluplně, rozhodně to ale nebylo tak, že bych se systematicky připravoval na dráhu herce. Ten sen jsem měl vždycky, ale nepřipadalo mi to reálné. Proto jsem taky nejdříve studoval psychologii. Pak jsem na rok odjel na sever Německa za prací.
Do Prahy jsem se nakonec přistěhoval jen s batohem na zádech, bez bytu, bez práce, skoro bez peněz. Ničeho z toho nelituju, ale tehdy jsem se spíš hledal, moje dospívání byla docela jízda, někdy jsem ani netušil, co bude zítra a jaký to má celé smysl. Ten jsem doopravdy našel až se studiem na DAMU.
Oslavil jste kulatiny. S jakými pocity jste je přivítal? Byla oslava bouřlivá?
Nějak se mi nechce věřit, že už mi je třicet, uteklo to rychle... Takže truchlení za skončeným mládím možná teprve přijde, až mi to dojde. Slavíme se spolužáky z DAMU, je to už taková tradice, která začala, když jsem slavil pětadvacátiny a byli jsme právě na výměnném pobytu na herecké škole v Moskvě. Tam to byl pořádný večírek...
Vím o vás, že rád cestujete. Jaké jsou vaše nejbližší cestovatelské plány? V dnešní covidové době je vše trochu dramatičtější...
Já věřím, že už to snad bude čím dál lepší... Ale i během pandemie se mi podařilo odcestovat, třeba na Kanárské ostrovy, kde bylo nádherně a mně se ulevilo od té hnusné covidové depky. Stačilo nebát se a prostě vyrazit! Samozřejmě se všemi potřebnými dokumenty, což mi zas tak nevadilo, ale doufám, že bude cestování brzy zase jednodušší. V bližší době se chystám pracovně do Milána a za turistikou do rumunských Karpat. Moje zatím nesplněné cestovatelské sny jsou ale dál – Jižní Amerika, Írán, Himálaj...
Jak vypadá vaše ideální neděle? Jak rád odpočíváte?
Třeba jako moje minulá neděle – vstal jsem před desátou, chvíli jsme se s režisérem a parťákem z Devadesátek Ondrou Sokolem věnovali mým replikám v Macbethovi. Po poledni jsem si dal dobrý oběd a kafe, šel do galerie, pak do sauny a nakonec večer do divadla. Tentokrát jen jako divák a tam se potkal se spoustou kamarádů. Tak si představuju ideální neděli v Praze. Mám rád spíš aktivní odpočinek. Když ale potřebuju doopravdy vypnout, tak nejraději doma, v Drásově. Tam je mi dobře, i když zrovna nedělám vůbec nic.
Vraťme se ještě k divadlu. V Činoherním klubu chystáte už zmiňovanou premiéru Macbetha. Prozraďte víc, nalákejte čtenáře na Shakespearovu klasiku.
Už herci Martin Finger a Lucie Žáčková v titulních rolích slibují skvělé divadlo. Shakespeare je sám o sobě geniální a věčný autor, ale musíte ho trochu popostrčit směrem k současnosti. Bude to akční, takové Statečné srdce, a my válečníci se budeme doslova brodit v mlze, blátě a krvi. Zároveň se ale diváci budou divit, kolik toho dnes máme společného s pološílenými Skoty, kteří se v 11. století vraždili na potkání. Téma Macbetha je, stejně jako u Devadesátek, zločin...
Dobrodružství ruské mafie v ČR: Skutečný příběh plný brutality.
Dobrodružství ruské mafie v ČR: Skutečný příběh plný brutality Videohub
