22°C
Jak trávíte předvánoční čas v době, kdy jsou divadla zavřená?
„Kupodivu teď nevím, co dřív. Vytáhla jsem krabice s tátovou pozůstalostí, protože jsem hledala nějaké režijní knihy. Ale co jsem chtěla najít, jsem nenašla, nebo zašantročila, naopak mám nové objevy a trochu v nich listuji.“
Vrací se vám vzpomínky?
„Ano. I když jako malá jsem s ním moc nebyla, naši se rozvedli, když mi bylo pět. Velmi často jsem pobývala u babičky v Rakovníku, takže z období s tátou v Budějovicích si paradoxně nejvíc pamatuju naše poslední Vánoce. Pak bylo období, kdy jsem měla s Vánocemi problém.“
Proč?
„V krátkém období mi vymřela celá rodina, hodně mě to zasáhlo. Měla jsem neuspořádaný život, snažila jsem se svátky smazat, přechodit, jezdila jsem s dětmi na druhý konec světa, ale Vánoce nás vždy dohonily... Už dlouho toužím po celkovém odklonu od jejich komerčního vnímání. Hodně mi vadí, že se proměnily v byznys, nákupy na půjčku, když jejich krása je v prostotě a jednoduchosti. Můj první muž mi k prvním Vánocům dal kytičku. Nebylo snad krásnějšího dárku.“
Zmínila jste, že se probíráte tátovou pozůstalostí. Chystáte další knihu?
„V tom je kouzlo facebooku. Vzpomínala jsem tam před časem na svou cestu na Bora Bora a knížku, kterou jsem o ní napsala, a někdo připsal v komentářích, že bych měla napsat něco dalšího. Odpověděla jsem, že to asi bude o tátovi. Za rok a půl bude mít výročí sto let od narození, a když jsem na jaře našla ty zajímavé materiály v jeho pozůstalosti, řekla jsem si, že by bylo dobré ho do třetice připomenout. Takže ano, něco se rýsuje.“
Když jste se s ním jako malá vídala málo, jak složité bylo najít si k němu vztah?
„Myslím, že jsem k tátovi našla cestu a pochopila spoustu věcí až při vzniku knihy Téma Macháček. To jsem měla pocit, že ty tři roky žije se mnou. Bylo to hodně intenzivní a bolavé. Vždy jsem dva dny psala a tři se z toho vzpamatovávala.“
To bylo tak silné?
„Bylo to hodně o trápení umělce, trápení člověka, bolavosti tvorby, často jsem měla pocit, že se to týká mě, že mám stejné problémy se sebou, s okolím… To vše bylo umocněno problémy tehdejší doby. Když si dnešní stav českého divadla poměřuji s jeho ideály, říkám si, že je dobře, že se toho nedožil.“
Jakou poslední vzpomínku na něj máte?
„Hodně jsem tehdy pracovala, hrála, točila, měla dvě děti, bylo krátce po roce 1989, všechno se jelo v podivném víru. Nenavštěvovala jsem ho tak často, jak bych měla. Člověk si mnohdy v životě říká: Půjdu tam zítra, zítra upeču… a ono najednou to zítra není.“
VIDEO: Kateřina Macháčková: Kvůli mrtvému manželovi koukám na Popelku
Kateřina Macháčková: Kvůli mrtvému manželovi koukám na Popelku Markéta Reinischová, Aleš Brunclík
Točit jste začala na gymnáziu. Jak vás tehdy objevili?
„Končila 60. léta, bylo to ohromně tvůrčí období, první československý muzikál, Karel Vlach, Eva Pilarová, Vašek Neckář, Pepa Laufer, Pavel Sedláček… Byla jsem mladinká, tak jsem se snad ani nebála, když mě obsadili do alternace s Evou Pilarovou v muzikálu Gentlemani v Hudebním divadle Karlín.“
Takže to odstartovalo divadlo?
„Ano, ale nebylo to tak jednoduché. Karel Vlach tehdy řekl, že to neuzpívám, tak jsem při zkouškách z představení vypadla. Hrálo se to už nějakou dobu, ale najednou onemocněla Pilarová i alternantka Věra Vlková a za mnou přijeli na gympl, že budu večer hrát na playback Pilarové. Měla jsem úspěch, role i playbacky mi zůstaly. V Karlíně mě viděl asistent z Barrandova, a tak jsem začala točit.“
Zajímavým projektem byly Rozpaky kuchaře Svatopluka točené na principu Kinoautomatu. Jak je to náročné pro herce, když si diváci volí pokračování?
„My jsme natáčeli různé varianty, které se v určitý moment zase spojily do jedné linky, takže pro herce se celkem nic nezměnilo, náročné to bylo pro scenáristu Jaroslava Dietla a režiséra Františka Filipa, jak to zajímavě skloubit, ale oba byli mistři svého oboru. Pro mě bylo vzrušující jedno opakování, tuším v roce 1998, kdy jsem to sama naživo uváděla.“
Velkou popularitu vám přinesla role profesorky v seriálu Život na zámku. A to už je taky dvacet pět let!
„Letí to. Nabídka přišla nečekaně, vlastně jsme s Tomášem Töpferem byli obsazeni na poslední chvíli, nikdo si od výsledku moc nesliboval. Ale my jsme se tehdy s Jiřinou Jiráskovou, všichni po delším půstu, do toho vrhli. Vymýšleli jsme pointy každého obrazu. Byla tam báječná atmosféra, mnozí jsou mými přáteli na celý život. Myslím, že ta energie při natáčení se přenesla i na diváky.“
VIDEO: Kateřina Macháčková, dcera Miroslava Macháčka (†68): Táta se styděl za rodinu a za vztahy!
Kateřina Macháčková (67), dcera Miroslava Macháčka (†68): Táta se styděl za rodinu a za vztahy! Zuzana Bubílková, Jan Jedlička
