František Filipovský se narodil v září roku 1907 v Přelouči do rodiny flétnisty, skladatele a kapelníka, díky němuž se malý František naučil hrát na několik hudebních nástrojů a dokonce zpíval v kostele. Ve volných chvílích pak také hrál ve studentských a vesnických ochotnických představeních.
Ve svých dvaadvaceti letech se mladík rozhodl, že se přestěhuje do Prahy a nastoupí na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde bude studovat dějiny umění. Bohužel byl ale natolik pracovně vytížen, že se studium nedalo skloubit s prací a Filipovský školu nedokončil. Nijak zvlášť mu to ale v té době už nevadilo, režíroval a hrál na těch největších pražských scénách, tudíž byla jeho kariéra dobře našlápnutá a Filipovský tak nijak nestrádal.
Přivydělával si jako průvodce u zvláštních vlaků
Začátky však ale ani on neměl snadné. Aby se uživil, musel si přivydělávat jako průvodce zvláštních vlaků, které byly vysílány do Francie, aby tam přivezly občany z Polska jako levnou pracovní sílu. V Polsku tenkrát probíhala obrovská krize a existovaly gigantické rozdíly mezi střední a nejchudší vrstvou, která umírala hlady.
Tito lidé se pak snažili odjet právě do Francie za prací, aby zachránili své rodiny před hladomorem. Bohužel však cesty těmito vlaky byly šílené, vlaky nacpané k prasknutí, navíc spousta žadatelů nedostala povolení cestovat a na nádraží se pak děly neskutečné věci. Hladoví lidí skákali pod vlaky, umírali v přeplněných vagónech nebo byli zabíjeni přímo před hercovýma očima jinými nešťastníky.
I když měl Filipovský udržovat na nádraží i ve vlaku pozitivní náladu, občas to opravdu nešlo a na psychice třiadvacetiletého mladíka se utrpení značně podepisovalo. Jediné, co ho drželo při zdravém rozumu, byly naopak krásné zážitky, které při svých cestách prožil, tvrdí ahaonline.cz. Pomáhal například při porodech a po čase už byl tak zkušený, že zvládal odrodit dítě úplně sám.
O hrůzných zkušenostech poprvé promluvil až před smrtí
Špatné vzpomínky z tohoto období se rozhodl ze své mysli vytěsnit a dlouhá léta o nich nemluvil. Svěřil se s nimi až před smrtí, píší krajskelisty.cz.
U nás byl Filipovský oceňovaný především jako dabér slavného francouzského herce Louise de Funése. Za tento dokonalý počin získal několik ocenění a říká se, že když jeho dabing slyšel sám Funés, pronesl, že je to lepší než originál. Zemřel tři roky po prodělané mrtvici, po které nemohl mluvit, v roce 1993 ve věku 86 let.
