Barbora Bočková o rozmíškách i podivínské řeči
NA CO JE VOJTA ŠIKOVNÝ
Je multitalent, hlavou i rukama. Na každé činnosti si najde něco, co ho zajímá, a naučí se to. Studoval animaci, fotku, hraje. Co vezme do ruky, z toho vybrousí klenot, ať jde o roli, hudbu, dřevo, cokoliv. A nedá pokoj, nespí, dokud to nevybrousí podle nejlepšího vědomí a svědomí.
(Vojtěch: Akorát že spousta věcí není do dneška dodělaná.)
A taky ho milujou zvířata.
Barbora Bočková Těší ji natáčení komediálního seriálu To se vysvětlí, soudruzi, který se bude vysílat napřesrok. „Poprvé jsem dostala vtipnou roli. Hraje tam i Vojta, ale na natáčení jsme se nepotkali.“ Čeká ji seriálu Adicts, je zavedenou tváří Zlaté labutě. Ve známost vstoupila loni díky projektům Případy 1. oddělení, Promlčeno a Podezření. Než se před třicítkou rozhodla pro herectví, věnovala se fyzioterapii, kterou i vystudovala. |
CO MÁME SPOLEČNÉHO
Důslednost, pracovitost, srdečnost, trpělivost. Takové to, když si prodřeš i kolena, a stejně jdeš dál s vědomím, že to musíš dodělat. Taky nás spojuje láska k místům.
(Vojtěch: A jistý druh požitkářství.)
Požitkářství, kdy se krmíme očima jako na krátké zimní dovolené v Polsku, kdy jsme v dešti prochodili hodiny po prázdné pláži a pořád jsme si požitkářsky libovali: To je krása!
KDY NÁM OKOLÍ NEROZUMÍ
Doma na sebe mluvíme podivínskou řečí...
(Vojtěch: Třeba namísto „dobrý“ říkáme „dobí-dobí“.)
A když nás něco bolí, tak říkáme „hojí-hojí“. Občas nám to ujede i mezi cizími lidmi.
(Vojtěch: Jednou jsme na benzince narazili na paní prodavačku, která nás pozdravila „Dobí večer,“ načež Bajka mi špitla: „Ta je od nás! Ta je naše!“)
JAK ŘEŠÍME ROZMÍŠKY
Lépe a lépe. Ze začátku jsme to moc neuměli, protože jsme naskočili do rozjetého vlaku. Zničehonic jsme spolu začali bydlet, chvilku jsme přebývali u kamarádky v obýváku, hledali byt a přitom se poznávali.
ČÍM JSME SI UDĚLALI RADOST
Poprvé za pět let jsme byli na skutečné letní dovolené. Na Mallorce, kde jsem to znala, jako malá jsem tam byla s mamkou a pak ještě s kamarádkou. A Vojtu Mallorca taky zlákala. Pobyli jsme na divočejším západním pobřeží ostrova. A jednou bychom se rádi vydali do Japonska.
KDE JE NÁM JEŠTĚ DOBŘE
Na jakémkoliv místě, kde nás nezatěžují diáře a povinnosti, takže hlavně chalupa Vojtových rodičů.
CO NÁS NAPOSLEDY ROZESMÁLO
Včera jsme se dočetli, že už spolu máme dítě. Pak jsme přemýšleli, a co když je to pravda? Co když jsme na něj zapomněli a nechali ho třeba ve vlaku?
(Vojtěch: Novináři si mě popletli s mým bráchou Kryštofem.)
CO MY A DĚTI
Jsme přesně v tom věku, kdy se nás na to každý ptá, a těšíme se.
(Vojtěch: Nicméně... Sice se do ničeho netlačíme, ale napadlo mě to už první den, kdy jsem Bajku spatřil: Tyjo, mít s ní dítě, to by bylo krásný miminko!)
Vojtěch Vondráček nejen o tom, proč se ještě nevzali
KDE JSME SE SEZNÁMILI
Z našeho seznámení mám dokonce i fotku, cvakl jsem ji během přijímaček na DAMU.
(Barbora: To ještě nic nejiskřilo.)
Ale paradoxně jsme se hned ten první den objímali – v rámci přijímačkové etudy.
Vojtěch Vondráček S Barborou se poznali na katedře alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU a posléze se setkali i na jevišti Divadla Na zábradlí. Od dětství hostoval v Divadle v Dlouhé, kde působí jeho otec Jan Vondráček. Nedávno hrál v seriálech Sedm schodů k moci a Král Šumavy a taky ve filmu Arvéd, oceněném několika Českými lvy. Od srpna ho každý večer čeká hraní v Macbethovi v rámci Letních shakespearovských slavností. |
JAK SE RODILA NAŠE LÁSKA
Nelehce a dlouho. Představte si, že rozděláváte oheň křesadlem, musíte dvacetkrát praštit, jiskry vylétávají a pořád nic.
(Barbora: Protože kdykoliv z jednoho z nás ta jiskřička citu vylétla, hned jsme ji v sobě poctivě udusali a tak to šlo na střídačku).
Až přišla premiéra inscenace Persony v Divadle Na zábradlí v prosinci 2018.
(Barbora: To je jediná premiéra, u které si pamatuju přesné datum, protože tam jsme si řekli, že se máme rádi.)
ČÍM MI IMPONUJE
Neuvěřitelným talentem a rychlostí učit se. A vstřebávat informace a schopností udržet myšlenku. Někdo vám skáče do řeči v půlce věty, u Bajky někdy přijde odpověď třeba až za tři neděle, přitom přesná, trefná, věcná.
(Barbora: Já jsem Štír, tak mi to někdy trvá.)
V ČEM JE DNES JINÁ
Zrovna nedávno jsem si prohlížel fotky od začátku našeho vztahu a uvědomil si, jak se Bajka za těch pár let proměnila. Začal jsem chodit s nenápadnou bytůstkou, dneska je z ní žena.
JAK BÁRU ZMĚNIL ÚSPĚCH
Jedině snad v tom, že je ostřílenější,sebejistější, což rád vidím.
V ČEM JE VÝJIMEČNÁ
Určitě pro svou obří míru empatie. Taky krásně maluje. Měl jsem období, kdy jsem se se současnou malbou názorově i pocitově míjel. U Bajky mi došlo, že koukám na něco, čemu po delší době rozumím. A je úžasná zahradnice. Na chalupě jen zíráme, jak intuitivně ví, kam hrábnout a jak kultivovat divokou zahradu.
PROČ JSME SE JEŠTĚ NEVZALI
Zatím nám do toho vstupovalo až moc okolností naráz. Mám pocit, že jsme sezdaní dávno, ale stejně bychom o ten obřad – a myslím, že mluvím za oba – stáli.
(Barbora: Při našem přístupu bych se ani nedivila, kdyby nás napadlo vzít se spontánně.)
S KÝM JE NÁM NEJLÉPE
Oba jsme hodně rodinní. Záleží nám, aby rodina držela pospolu.
(Barbora: Asi proto nemáme nadmíru přátel, protože za nejlepší přátele máme rodinu.)
Kdybychom měli přemýšlet, s kým jet na dovolenou, vyhrají to u nás spíš naši nejbližší než kamarádi. Než exotika, to radši posekat trávu na chalupě u rodičů.
