levice-je-smegma: A tak se vidali do zámku. Babička šla, co krok, to prd. "Zatracenýá kyselo," ulevovala si babička. "Ještě se tam na tom zámku po***!" Rozpustilý Vilímek si už v duchu představoval, jaká by to byla legrace, kdyby si kněžna svým atlasovým střevíčkem šlápla do hovna. U zámku zvonili, ale museli dlouho čekat, protože komorník právě slezl z komorné a nemohl najít kšandy, které v tom návalu někam hodil. Děti se hrnuly do pokoje. Barunka se nejvíce zajímala o sošku amorka, vlastně o jeho čuráčka. Darmo ji babička napomínala, aby toho amorka nechala, že má ruce volšový, ale Barunka hladila rukama dál jeho čuráčka, až soška spadla a rozbila se na ***. Dali se s babičkou do slepování. Když v tom vešla kněžna do pokoje a říkala babičce, že ten kousíček musí viset dolů. "I ne, tak to nepatří," upozorňovala babička mírně. Chvíli se o tom přely a nakonec to babičku nasralo a povídá: "Milostivá paní kněžno, mně nebudete nic vykládat. *** tomu rozumíte! Já jsem jich v životě viděla a měla v ruce a všechny byly takhle nahoru!" Paní kněžna zbledla, odstoupila k oknu a hledíc do krásného letního odpoledne šeptla uznale: "Šťastná to žena!" Potom se s paní kněžnou rozloučili a odcházeli ze zámku. Komorník za nimi křičel: "Zase přiďte, holoto, tak vás nakopu do ***e!" Hřmotně bouchl dveřmi. To byla taková rána, že se babička leknutím ***a.
Za stavením narazila Barunka na voj řkouc: "To jste vy, pane Prošek?!" Ale to již babička otvírala dveře domu a tak zkončil šťastný den na Starém Bělidle.

levice-je-smegma: V neděli odpoledne bylo na Starém Bělidle lautr *** co na práci. Babička nemohla usnout, tak šukala po světnici a Barunka za stodolou. Na mezi jemně voněla mateřídouška, v lese pytlákovo ***. Jen Sultán a Tyrl leželi pod jasmínem a lízali si kulky. Kohout skočil na slepici, foukl jí ho tam, až peří lítalo. Babička povídá Barunce: "Seber to peříčko, víš že dobrá hospodyňka pro něj přes plot skočí, i kdyby si kundu měla roztrhnout!" "Já se ti na něj vy***," odvětila Barunka. Babička ji kopla do ***e, až ji slzy vyhrkly. V tom okamžiku byla tato idylka přerušena zpěvem Viktorky zaznívající od splavu. "Co tam ta *** tolik ječí," povídá pan Prošek a převaluje se na kanapi. "I nebuďte k ní tak nespravedlivý," plísnila ho babička, "vždyť když jí svrbí, tak to je horší, než když se pata sbírá!" Pan Prošek zabručel něco o ***i, obrátil se na druhý bok a chrápal dál. V tom se přihrnuly děti. "Babičko, viděli jsme komtesu Hortensii, chcala támhle za stromem jako koroptev," zvěstoval Vilímek. "Babičko, půjdeme do zámku!" "Do ***e půjdete," durdila se Babička. Zase byste se přežrali a ***i jako minule! Ale děti se nedaly odbít a škemraly tak dlouho, až babička slíbila.