Diváci na vás byli léta zvyklí jako na brunetku, teď jste blondýnkou. Co vás ke změně vedlo?
Budu hrát ve filmu Jak přežít svého muže. Takže je to součást proměny na roli.
Jak si zvyklo okolí a také vy sama na sebe?
Nemohla jsem si zvyknout a pořád jsem si nezvykla. (smích) Každé ráno se divím. Okolí to přijalo kupodivu strašně nadšeně, radostně. Ale já mám ráda své hnědé přirozené vlasy. Neumím úplně s odbarvenými vlasy pracovat. Pracuje se s tím jinak. Když jsem točila, vzala jsem to tak, že je to práce, role a vůbec jsem neměla problém. Teď, když mám být sama za sebe, tak s tím trošku problém mám.
Když někdo zajde do knihkupectví, tak tam najde vaše tituly s poutavými názvy. Kde berete inspiraci pro psaní?
Asi částečně ve svém životě, částečně je to literární příběh, částečně beru všechny příběhy svých přátel a nechávám se inspirovat. A potom fantazie. Mám velkou fantazii. Takže Koloušek, nemůžu říct, že je z mého života a zároveň možná ano. Coura je možná z mého života. A Jak přežít svého muže, je určitě z mého života.
Co se snažíte předat do života dceři, když už je teenager?
Nějaké vnitřní sebevědomí, aby věděla, kdo je. Tomu se hodně věnujeme. Vůbec se věnujeme dětem a bavíme se o tom, aby věděly, kým jsou, kam jdou, znaly své sny, touhy a nebály se za nimi jít. To je asi nejvíc a plus potom vzdělání.
Myslíte si, že dnešní teenageři mají větší problém se sebevědomím než vy, když jste byla v jejich věku?
Nejsem žádný odborník, to nemůžu úplně posoudit. Ale myslím si, že v něčem je na ně možná vedený mnohem větší tlak díky sociálním sítím. To my jsme neměli, takže jsme se porovnávali s nějakým svým přirozeným okolím. Někdo byl hubenější, někdo krásnější, někdo tlustější. Bylo kolem mě třeba deset hereček. Kdežto oni na sociálních sítí a v sítích se potkávají s celým světem. To je fakt hustý a těžké. Nemají to jednoduché.
Snažila jste se být in podle toho, co frčelo na módních dvoustránkách Brava nebo Popcornu?
Vůbec. Asi jsem na to ani neměla úplně peníze, naši mi to nekupovali nebo nevím. Bravíčko jsem ale občas někde četla. Oblékala jsem se do toho, co bylo v obchodě. Asi jsem to neuměla nějak kombinovat, v té době to ani tak nefrčelo. Nebyly žádné obchodní řetězce. Pamatuju si, že úplně první řetězec, který jsem zaznamenala, byla Terranova. Jmenovalo se to tak, že? A to bylo wow! To bylo nejvíc. (smích) Tam jsme nakupovali a kombinovali. Neměli jsme úplně přístup k nějakým velkým módním výstřelkům.
V jakém ohledu vás vaše dcera vzdělává?
Je velká učitelka trpělivosti. Teď už je to dobré, ale když byla menší, tak byla fakt trošku šílená. (smích) To bylo s hyperaktivitou náročné. Myslím si, že díky ní jsem taková jako mladší, fresh, že mě uvádí do módních trendů. Jsem trošku mimo mísu, tak mi vždycky říká: „Mami, to se nedělá. A takhle se to už nedělá. To musíš jinak!“
Jste si hodně podobné. Už došlo na nějaké focení matka a dcera?
Došlo. Dvakrát třikrát jsme fotily pro nějaké časopisy. Chtěla bych, aby se Justýnka, protože chce dělat modeling, už vydala svou cestou. Je jí šestnáct, bude mít sedmnáct. Už je načase, aby se tak jako ode mě odpojila. Takže si to vyšlapává po svém.
Jana Bernášková, její dcera Justýna Drábková a syn Theodor Merkner (23. května 2023)
Co byste sobě a třeba i dceři přála do života?
Abychom byly zdravé a šťastné. Protože pak se plní cokoliv vlastně. Mám s tím nějakou zkušenost. Když nemáte zdraví, tak nemůžete jít dál, za svými sny. A k tomu potřebujete i trochu štěstí. No a to se nedá koupit. Takže zdraví a štěstí přeji všem.
Ve vašem hereckém rejstříku je toho hodně. Ale je tam třeba věc, kterou byste nejradši, kdyby to šlo, vyškrtla?
(smích) Že bych se za něco úplně styděla? To asi ne. Do některých seriálů bych se už třeba nevracela. Ale musím říct, že mám docela štěstí na hezké projekty. Určitě není nic, za co bych se styděla. Ale teprve teď ve čtyřiceti dvou letech mám první, hlavní roli ve filmu Jak přežít svého muže. To si myslím, že je teprve můj velký začátek.
Na Vyprávěj jste nezanevřela? Jste za něj vděčná stále?
Vyprávěj? To byla úplně největší bomba, nejhezčí práce a pro mě osudová. Já jsem se tam seznámila s manželem. Myslím, že není vůbec nikdo, kdo by na Vyprávěj vzpomínal nějak špatně, protože to byla velká srdcovka a hezká kvalitní práce.
8. června 2021 |
