Rodinná záhada vánočního stromku (Lucie Borhyová)
„Vánoce u nás doma milujeme. Mým nejoblíbenějším cukrovím jsou špičky, někdo tomu říká vosí hnízda, ale také kokosky, pusinky nebo taková ta klasika, jako jsou vanilkové rohlíčky a slepovaná kolečka, jak tomu my říkáme. Pečení s dětmi a maminkou je již takovou naší další tradicí. Na štědrovečerním stole nesmí chybět bramborový salát a kapr, ale teď poslední dobou připravujeme s dětmi i řízky, bramborovou kaši a vinné klobásy, takže toho máme docela hodně. Co se dárků týče, tak pro mě jsou nejhezčí vždycky ty nejosobnější od dětí, takové ty z lásky, které mi například vyrobí. A těch byla spousta. Mám doma všechny vystavené nebo máme výstavku a potom je schováme do šuplíku. Dobře si ale pamatuju i na situaci, kdy nám spadl vánoční stromeček. To bylo neuvěřitelné, my jsme byli s dětmi nahoře v patře a najednou jsme slyšeli hrozivou ránu, tak jsme běželi dolů a vidíme, že se nám svalil strom. A to byl docela vysoký. Doteď nechápeme, že spadl, protože byl i dobře přikotven. Asi to byl takový nějaký zajímavý duch Vánoc nebo spíše záhada vánočního stromečku. Neuvěřitelné, měli jsme úplně husí kůži. Náš pes se hrozně lekl, začal štěkat a navíc se rozbila spousta ozdobiček.“
Snažím se vymanit ze slalomu konzumu (Marek Němec)
„Především čas velkého zklidnění, ztišení a pokusu o naslouchání, to jsou pro mě vánoční svátky. Ovšem naplnit takovou ideální vizi je těžké, protože se člověk musí vymanit ze slalomu konzumu. Vánoce jsou do nás tlačeny již na konci října, tak je velmi složité udržet si určitou krásu a pohodičku přímo až do těch svátečních dní. Musíte být nebývale silný, abyste si tohle dokázal zpřítomnit. Navíc mám pocit, že Vánoce by měly být určitým svátkem konzervatismu. Vzpomínám si, že když jsem byl malý, tak jsem někdy dostal málo dárků, protože jsem zlobil. Jiné Vánoce jsem jako ‚cenu útěchy‘ dostal plátkový sýr, tak to mě tenkrát opravdu traumatizovalo, ale jenom asi na patnáct let. (smích) A také si pamatuju, jak jsem za první uspořené peníze babičce kupoval obrovské balení Lybaru, laku na vlasy, a pamatuji si, že jsem na to byl v té době hrozně hrdý.“
