Jaké léto máte před sebou?
Letos v létě učím na mezinárodním festivalu Pro Art Festival, což je skvělé setkání už vlastně dvacet pět let. Tam jezdí lidi, co mají rádi krásu, rádi zpívají, malujou, píšou, nebo tančí. Vede to choreograf Martin Dvořák, který celý život působí v Burgtheater ve Vídni. Vždycky se na čtyři dny sejdou milovníci, to znamená amatéři, amate, tedy milovati. Je tam třeba i doktorka fyziky, matematička, nebo profesor z gymnázia. Zkrátka lidé, kteří mají krásu a umění jako hobby. A já tam čtyři dny učím. Letos je to v Jičíně a moc se na to těším.
Za film Spolu jste prý získali s celým týmem významnou zahraniční cenu?
Dostali jsme v Londýně na LFA 2023 Zlatou cenu. Dostal ji film, dostal ji Štěpán Kozub, dostala jsem ji já za herecký výkon. Takže mám hroznou radost.
Co děláte pro to, abyste měla život správně vybalancovaný? Jste herečka, u herectví musíte odvádět stoprocentní výkon, ale jste také máma a babička.
Jako babička jsem například dneska zvolila puntík, protože puntík se hodí k babičkám. Schválně jsem se dneska oblékla tak, abych nevypadala, že jsem sem přijela ulovit nějakého dvaadvacetiletého mladíka. Takže jsem zvolila outfit usedlé ženy. Ale co pro to dělám? Víte co, ono je to těžké. Herečka je plná emocí a ty si přináší i do samoobsluhy, když jde nakupovat. Herectví je celoživotní úraz. Jste prostě hodně senzitivní a hodně citlivý. Já, když nejsem v práci, kde ten můj cit chtějí, tak ve svém osobním volnu se snažím ten cit schovat a být třeba ne tak citlivá matka, babička či partnerka.
Naučila jste se krotit své vášně před lidmi? Když se ve vás někdy „vaří voda“ a něco byste občas někomu ráda řekla do očí…
Určitě, protože herci to mají hrozně rychle venku. Mně můj manžel nebožtík vždycky říkal, že jsem jako motorová pila, že hned chytnu. Ale ono to je dané tím povoláním a vlastně vycvičené. Protože se řekne kamera, akce, klap a vy se musíte rozplakat, rozvést, zamilovat. My herci na to nemáme týden, my na to máme tohle (luskne prsty – pozn. red.). A to je pak bohužel neštěstí do toho civilního života, že vám někdy bouchnou saze. Ale vědomě na tom pracuji, protože vím, že třeba mojí dceři Kordulce to strašně vadí. Ona říká „Ty furt seš taková emocionální!“.
Žilková a Stropnický podepsali dohodu o rozvodu a výživném u plotu před soudem |
Ve kterých momentech je třeba ta filtrace emocí a vypořádání se s nimi rychlejší? Spolknete díky tomu, že jste herečka lépe nějakou hořkou pilulku, kterou vám život nastraží?
Ano, mně třeba vůbec nevadí bulvár. Vím, že moji málo vycvičení kolegové, o kterých se tak často nepíše, nebo jsou nováčci, tak to hodně řeší. Já si řeknu „aha“ a tím to pro mě hasne. Ale to je jen tím, že tam jsem už tak omlácená, že je mi vlastně úplně jedno, co o mně napíšou. Úplně!
Musela jste do těchto tajů zaučit také svou dceru Agátu Hanychovou, která se teď opět díky tomu, že je ve vztahu s Jaromírem Soukupem a mají spolu miminko, stále objevuje na titulních stránkách bulváru?
Já myslím, že Agáta učila mě. Protože je výrazně mediálně aktivnější než já. Já se marně snažím Agátu učit, aby ve svých živých vysíláních na Instagramu nepoužívala sprostá slova. Marně! Prostě někdy není lehké být matkou Agáty. A někdy je to fajn.
Vaše maminka by se nedávno dožila hodně roků. Bohužel už tu ale není. Vzpomenete si na ni určitě každý den. Jakou její radu nosíte pořád s sebou?
Ano, nedávno by oslavila 99 let. Moje maminka vždycky říkala, když seješ lásku, sklízíš lásku. Takže já se snažím rozsévat lásku a sklízet lásku.
